Král Jiří VI.

 Král Jiří VI.

Paul King

Jiří VI., který byl nucen plnit své královské povinnosti a smysl pro povinnost, který postrádal jeho bratr, prošel těžkými časy a stal se svědkem změn v imperiálním postavení Británie a jejího postavení na světové scéně.

Narodil se 14. prosince 1895 a na trůn nastoupil po šokující abdikaci svého bratra Edwarda VIII., který dal přednost Wallis Simpsonové před svým dědičným právem být králem.

Jiří byl následně korunován v květnu 1937 ve Westminsterském opatství, a to jako neochotný král v den, kdy se měl králem stát jeho bratr.

Nikdy nepředpokládal, že by se mohl této role zhostit, jeho raný život a povaha nevěstily nic dobrého, protože ho trápilo koktání, které mu značně ztěžovalo veřejné vystupování.

Jako teenager sloužil u královského námořnictva a aktivně se účastnil první světové války, když vstoupil do HMS Collingwood a zúčastnil se bitvy u Jutska, za což si vysloužil zmínku v depeších. Po skončení služby u námořnictva později vstoupil do Královského letectva a v roce 1919 se stal kvalifikovaným pilotem.

Na konci první světové války se jako vévoda z Yorku začal věnovat veřejným povinnostem, přičemž se soustředil především na průmyslové záležitosti, navštěvoval továrny a stal se předsedou Společnosti pro péči o průmysl.

Viz_také: Warwick

Viz_také: Stoletá válka - edwardiánská etapa

V soukromém životě se v roce 1923 oženil s lady Elizabeth Bowes-Lyonovou, dcerou hraběte ze Strathmore.Manželství se ukázalo jako velmi úspěšné a zplodilo dvě dcery, Alžbětu a Markétu, z nichž nejstarší se stala současnou vládnoucí panovnicí.

Alžběta podporovala svého manžela ve všech jeho panovnických povinnostech a poskytovala mu morální podporu při jeho snaze překonat koktavost. Rodinná jednotka se ukázala být jednotná a silná, což jí dodávalo stabilitu v očích veřejnosti i samotného krále, který o rodině mluvil jako o "nás čtyřech".

Ačkoli by se rád spokojil s životem v domácím blahobytu mimo záři reflektorů, bohužel mu to v důsledku bratrových činů nebylo souzeno. Poté, co se jeho bratr vyhnul královským povinnostem ve prospěch volného života s americkou rozvedenou Wallis Simpsonovou, byl George nucen se této příležitosti chopit navzdory svým obavám z plnění takové role.

Na přípravu měl jen velmi málo času a jeho přirozené chování nebylo pro královskou funkci příliš příznivé, a tak byl vyhlídkou na to, že se stane králem, znatelně a nečekaně znepokojen.

Po své korunovaci v roce 1937 a s přijetím jména Jiří VI. namísto křestního jména Albert doufal, že navodí pocit kontinuity s vládou svého otce a nedopustí, aby jeho bratr pošpinil královský rod. Přitom považoval za nezbytné přerušit vazby se svým bratrem, aby dosáhl hladkého přechodu k moci, který tak nejistě zvládlEdward.

Jiří VI. dosáhl tohoto přechodu s nezvyklou pevností a právě včas, když se Británie blížila ke globálnímu konfliktu.

V roce 1937 byla s podporou krále zahájena politika appeasementu, kterou vedl Neville Chamberlain. Bohužel, protože Hitler byl na vzestupu, tato politika nedokázala odvrátit nevyhnutelnost války a v září 1939 vláda s plnou podporou Jiřího VI. oznámila národu a jeho říši, že byla vyhlášena válka.

Král a jeho rodina budou v nadcházejících letech hrát klíčovou roli; jako hlavy národa, jejichž veřejný obraz je třeba udržovat, byla klíčová cvičení na podporu morálky a jednoty. Královská rodina si v této době dokázala získat přízeň široké veřejnosti, která brzy naplno pocítila důsledky války v podobě bombardování a přídělového systému.

Jiří VI. a jeho rodina si získali velký obdiv zejména v době vrcholícího bombardování, kdy odmítli opustit Londýn, přestože byl zasažen Buckinghamský palác, což vedlo k velkému nárůstu veřejného mínění.

Nejenže navzdory zjevnému nebezpečí zůstali v hlavním městě, ale navštívili také místa, která byla postižena válkou, a to nejen město Coventry, které bylo téměř zničeno.

Winston Churchill (vlevo) a Neville Chamberlain

V roce 1940 přešlo politické vedení z Chamberlaina na Winstona Churchilla. Navzdory královým obavám a tomu, že dával přednost lordu Halifaxovi, si oba muži vytvořili pevný pracovní vztah a téměř pět let se setkávali každé úterý.

Jak válka pokračovala, králova role zůstávala stejně důležitá jako kdykoli předtím a návštěvy řady míst mimo Británii byly pro muže bojující za svou zemi důležitou misí na podporu morálky.

V roce 1943 se král po úspěchu u El Alameinu setkal v severní Africe s generálem Montgomerym.

Válka se nakonec chýlila ke konci, a tak se George v roce 1944, několik dní po vylodění v Den D, vydal na poslední cestu za svými vojáky do Normandie.

Nadšení z vítězství ve válce se ozývalo po celé zemi, a když davy radujících se mužů a žen zaplnily ulice, bylo slyšet, jak lidé kolem Buckinghamského paláce skandují: "Chceme krále! Chceme krále!".

Po euforii na konci druhé světové války se na králi po zbytek jeho vlády začala projevovat zátěž. Po návštěvě Jižní Afriky v roce 1947 musel král kvůli špatnému zdravotnímu stavu zrušit cestu do Austrálie a na Nový Zéland v následujícím roce.

V té době země procházela obtížným obdobím poválečné transformace, kdy se na obzoru objevovaly úspory a zcela odlišná sociální a politická krajina. V těchto letech se projevily nejviditelnější známky rozpadu britského impéria, neboť stále více národů získávalo nezávislost.

Svět procházel velkými změnami, nicméně král Jiří VI. provázel Británii a její impérium jedním z nejbouřlivějších konfliktních období dvacátého století. Jak se ve světě objevovaly nové politické a ideologické scénáře, králův zdravotní stav se stále zhoršoval a v únoru 1952 Jiří VI. zemřel ve spánku ve věku 56 let.

Muž, který si nikdy nemyslel, že se stane králem, Jiří VI. se chopil své příležitosti, splnil veřejnou povinnost, které se jeho bratr vyhýbal, a udržel veřejný obraz a morálku Británie v nejtěžších dobách století.

Následně byl uložen k poslednímu odpočinku v kapli svatého Jiří ve Windsoru a trůn přenechal své nejstarší dceři, nyní královně Alžbětě II., jejíž smysl pro odpovědnost a královské povinnosti se podobal smyslu jejího otce.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.

Paul King

Paul King je vášnivý historik a zanícený průzkumník, který zasvětil svůj život odhalování podmanivé historie a bohatého kulturního dědictví Británie. Paul se narodil a vyrostl v majestátní krajině Yorkshiru a velmi si váží příběhů a tajemství pohřbených ve starověké krajině a historických památkách, kterými je celý národ poset. S diplomem z archeologie a historie na proslulé univerzitě v Oxfordu strávil Paul roky ponořením se do archivů, vykopávkami archeologických nalezišť a vydáváním se na dobrodružné cesty napříč Británií.Paulova láska k historii a dědictví je hmatatelná v jeho živém a působivém stylu psaní. Jeho schopnost přenést čtenáře zpět v čase a ponořit je do fascinující tapisérie britské minulosti mu vynesla respektovanou pověst význačného historika a vypravěče. Prostřednictvím svého poutavého blogu Paul zve čtenáře, aby se s ním připojili k virtuálnímu průzkumu britských historických pokladů, sdíleli dobře prozkoumané poznatky, strhující anekdoty a méně známá fakta.S pevnou vírou, že pochopení minulosti je klíčem k utváření naší budoucnosti, slouží Paulův blog jako komplexní průvodce, který čtenářům představuje širokou škálu historických témat: od záhadných starověkých kamenných kruhů v Avebury až po nádherné hrady a paláce, které kdysi sídlily Králové a královny. Ať už jste ostřílenínadšenec do historie nebo někdo, kdo hledá úvod do fascinujícího dědictví Británie, Paulův blog je vyhledávaným zdrojem.Jako ostřílený cestovatel se Paulův blog neomezuje jen na zaprášené svazky minulosti. S nadšením pro dobrodružství se často pouští do průzkumů na místě, kde dokumentuje své zážitky a objevy prostřednictvím úžasných fotografií a poutavých vyprávění. Od drsné skotské vysočiny až po malebné vesničky Cotswolds bere Paul čtenáře s sebou na své výpravy, odkrývá skryté drahokamy a sdílí osobní setkání s místními tradicemi a zvyky.Paulova oddanost propagaci a ochraně dědictví Británie přesahuje i jeho blog. Aktivně se účastní ochranářských iniciativ, pomáhá při obnově historických míst a vzdělává místní komunity o důležitosti zachování jejich kulturního odkazu. Svou prací se Paul snaží nejen vzdělávat a bavit, ale také inspirovat k většímu ocenění bohaté tapisérie dědictví, která existuje všude kolem nás.Připojte se k Paulovi na jeho strhující cestě časem, kdy vás povede odhalit tajemství britské minulosti a objevit příběhy, které formovaly národ.