V roce 839 se Aethelwulf stal králem Wessexu a zdědil trůn po svém otci Egbertovi. Egbert mu předal nejen titul, ale i odpovědnost za četná území zahrnující království po celé Anglii a s tím spojenou neustálou hrozbu, že mu bude odebrán.

Aethelwulf zdědil trůn v době, kdy jeho otec upevnil velkou část moci sousedních království a rozšířil své území o jihovýchod a krátce i o království Mercie.

Král Egbert vyslal Aethelwulfa s vojskem do Kentu, aby vyhnal mercijskou mocenskou základnu a sám se stal novým podkrálovým vládcem regionu.

V posledních letech vlády svého otce Aethelwulf viděl, jak se jeho otec potýká s rostoucí přítomností Vikingů, kteří se spojili se vzbouřenými Cornwaly proti Egbertovi v bitvě u Hingston Downu v roce 838. Naštěstí pro Egberta a jeho muže se jim podařilo tuto hrozbu potlačit, nicméně jak se jeho vláda chýlila ke konci, zdálo se, že Aethelwulf zdědí složitou úlohu udržovatrovnováhu sil a odvrácení potenciálních hrozeb ze strany sousedních království a zámořských zájmů.

Aethelwulf

V roce 839 byl Aethelwulf korunován na krále Wessexu. Nastoupil po svém otci, který se zasloužil o to, že rozsáhlé a stabilní království přešlo na jeho potomky. S takovým dědictvím navíc přicházely značné královské příjmy, ale také odpovědnost za udržení moci, kterou zajistil jeho otec, a její předání dalším generacím.

To se mu podařilo v roce 851 v bitvě u Aclea, kdy Aethelwulf a jeho muži způsobili útočníkům velké ztráty a zajistili si tak západosaskou hegemonii.

Přestože přesné podrobnosti bitvy zůstávají roztříštěné, v anglosaské kronice je zaznamenáno, že dánští Vikingové připluli na Temži s přibližně 350 loděmi, nejprve se utkali s králem Mercie a poté se vydali do Surrey, aby se utkali s králem Aethelwulfem a jeho synem Aethelbaldem v Aclea.

Naštěstí pro krále jeho rozhodné vítězství zajistilo jeho postavení a postavení jeho rodiny před dalšími hrozbami ze strany Vikingů.

Tato nadvláda byla ještě posílena v bitvě u pobřeží Sandwiche, kterou vedl jeho druhý syn Aethelstan, jenž bohužel nedlouho poté zemřel.

Zatímco bojoval proti neustálé hrozbě ze strany Vikingů, politické klima pro spojenectví a mírová jednání mezi soupeřícími královstvími vypadalo příznivěji než kdy jindy, zvláště když bylo v sázce tolik věcí.

Nedávno korunovaný mercijský král Burgred se obrátil na Aethelwulfa s nabídkou spojenectví.

Vzhledem k historické rivalitě mezi Wessexem a Mercií se jednalo o historický okamžik.

Dohoda, kterou oba králové zprostředkovali, byla stvrzena sňatkem mercijského krále Burgreda s Aethelwulfovou dcerou, princeznou Aethelswith. Součástí dohody bylo i to, že země Berkshire, které byly předmětem sporů obou království, přešly pod kontrolu Wessexu.

Když se svatba konala v Chippenhamu ve Wessexu, Burgred požádal Aethelwulfa o pomoc při potlačení Velšanů, kteří se bouřili proti jeho vládě.

Společné síly Burgreda a Aethelwulfa stačily na to, aby povstalce přemohly.

Aethelwulf, který si byl jistý novým spojenectvím a dočasně se vypořádal s nájezdy Dánů, se vydal na pouť do Říma.

Mapa jižní Británie v 9. století. Licence Creative Commons Uveďte autora 4.0 International.

V roce 855 král Aethelwulf svěřil Wessex do schopných rukou svého nejstaršího syna Aethelbalda, zatímco byl v zahraničí. Jeho druhý syn Aethelbert mezitím dostal na starost jihovýchodní území jejich království.

Aethelwulfa doprovázeli jeho dva mladší synové, Aethelred a Alfred, kteří byli ještě malými dětmi. Aethelwulf, doprovázený početnou družinou, která ho na této cestě podporovala, zůstal v Římě rok a věnoval římské diecézi významné a cenné dary včetně pohárů, mečů a zlaté koruny o váze téměř 2 kg.

Cesta dokresluje nejen Aethelwulfovo náboženské přesvědčení a zbožnost, ale také jeho prestiž úspěšného anglického krále, a proto se jeho cesta zpět do Anglie stane poslední významnou zastávkou.

Uskutečnil pozoruhodnou návštěvu na dvoře krále Karla Plešatého, při níž měli oba muži o čem diskutovat. Časem dospěli k dohodě o vytvoření formálního spojenectví, které mělo být stvrzeno následným sňatkem Aethelwulfa s Karlovou dcerou Juditou, jíž bylo v té době pouhých čtrnáct let. Zatímco zájmy obou králů se překrývaly a oba měli vzájemné zkušenosti s vikingskými hrozbami, jehonově korunovaná královna by potvrdila jejich společné názory na nejrůznější otázky, protože oba králové měli moc upevnit tváří v tvář budoucím hrozbám.

Aethelwulf se však musel podívat blíž k domovu, aby našel nebezpečí, které by mohlo uzurpovat jeho moc.

Aethelbald

V době, kdy byl král na své pouti, prohlásil jeho syn Aethelbald wessexský trůn za svůj.

Takové rozhodnutí soupeřit s otcem nevyhnutelně vyústilo, když se Aethelwulf vrátil do Anglie a zjistil, že v jeho vlastním království probíhají boje.

Doma Aethelbald nebyl příliš potěšen, když viděl, že se jeho otec vrací, aby se znovu ujal trůnu, a co hůř, že se tak děje v doprovodu jeho velmi mladé manželky, která mu mohla porodit další děti a soupeře.

Jak se stalo, nestalo se tak a Aethelbald si v té době získal přízeň některých významných osob ve Wessexu, jako byl biskup Aelfstan ze Sherbournu a ealdorman Enwulf ze Somersetu. Proto se nadále snažil udržet si korunu, posilněn získanou podporou a neochotný ustoupit svému otci.

Aethelwulf, který byl nyní nucen akceptovat novou mocenskou dynamiku ve svém království a který se cítil velmi starý, ustoupil a souhlasil s tím, že si Aethelbald ponechá vládu, zatímco Aethelwulf bude vládnout jihovýchodní oblasti.

Nedlouho poté, 13. ledna 858, zemřel a zanechal po sobě významné dynastické dědictví, které se udrželo u moci ještě dlouho po jeho smrti.

Král Aethelwulf sice neměl nejpamátnější královskou vládu, ale jeho smysl pro povinnost a znalost královské moci mu umožnily udržet korunu pro další generace a navázat na odkaz, který vytvořil jeho otec Egbert.

Wessexské království zde zůstalo a s ním i mocná královská dynastie, která nadále ovlivňovala politiku, společnost a kulturu Anglie.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.