Zdá se, že jsou všude, kam se člověk podívá.

Jedno z nejoblíbenějších zvířat lidstva a Británie: kočka.

Jsou spatřeni na lavičce před hospodou. Sedí na venkovské zídce. Šplhají po stromech na zahradě. Hýčkají se na gauči. Škrábou zvědavé psy. Jsou dokonce i na sociálních sítích, kde jsou k vidění a zbožňovány statisíce "čonků" a "fazolek". Smoothie. Tussetroll a Tingeling. Balam. Thurston Waffles. Wilfrid. Maple. Lotus. Smudge. jsou to jména, která se zabydlela na sociálních sítích.mediální kočičí svět.

Tito tvorové jsou v mnoha barvách od bílé po černou, od oranžové po šedou, od strakaté po pruhovanou. Jsou dlouhosrstí, krátkosrstí nebo bez srsti. Hladíme je a kartáčujeme, krmíme je a uklízíme jim odpadkový koš. Vzdycháme - nebo křičíme - když si brousí drápky na nábytek nebo na koberec. Výměnou za naši toleranci vydávají ten nádherný, uklidňující zvuk, kterého je nám dopřáno slyšet: vrnění.

Není nic lepšího, než si vychutnávat detektivku a přitom mít vedle sebe na gauči nebo na klíně schoulené jedno z těchto chlupatých stvoření. Všichni můžeme potvrdit, jak opovržlivě se k nim chováme, když se na noc uložíme do postele a u dveří ložnice se ozve známé škrábání-škrábání-škrábání.

Zvedneme se a zamíříme ke dveřím, abychom ty malé rozzářené kočičáky (nebo bych měl říct démony?) vpustili do pokoje. Vyskočí na postel a schoulí se vedle nás nebo se na noc schovají pod postel. Není nic zábavnějšího než cítit ten malý pichlavý jazýček nebo neodbytné mňoukání, které vás budí a prosí o ranní jídlo. Nebo nás hrubě probudí, když uslyšíme, že něco bouchlo.na podlahu.

Láska Britů ke kočkám není taková odjakživa.

Římská mozaika s kočkou

Počátky

Kočky na ostrov přivezli Římané, kteří ostrov dobyli před tisíci lety. Když Římská říše padla, Římané odešli, ale některé kočky zůstaly. Vikingové, kteří na ostrovy podnikli další nájezdy, si některé z těchto malých chlupatých tvorů přivezli s sebou domů. Kočky, které zůstaly, chovaly další kočky, které obývaly ostrovy po zbytek jejich historie.

Malé zlo

Ve středověku, kdy probíhaly hony na čarodějnice, byly kočky považovány za familiáry nebo pomocníky čarodějnic. To vedlo k tomu, že mnoho nevinných koček bylo zabito nebo obětováno v naději, že se zbaví zla. Zejména černé kočky byly podezřívány ze spojení s čarodějnicemi.To nesmírně snížilo počet koček.

V pozdějších dobách však byly kupodivu černé kočky ve Velké Británii považovány za symbol štěstí, ale v USA a na kontinentu za symboly smůly. V době britské průmyslové revoluce, pokud se černá kočka nalodila na loď, znamenalo to znamení štěstí. Stejně tak se ženám doporučovalo, aby svému manželovi, který se plavil, daly pro štěstí černou kočku. Bílé kočky jsou naopak ve Velké Británii považovány za smůlu,jejich bílá srst připomíná srst ducha. Paradoxně jsou bílé kočky jinde považovány za šťastné.

Nákaza

Bohužel ve středověku byly černé kočky náboženskými autoritami považovány za zastánce zla a z tohoto důvodu byly vybíjeny. Snížila se tak populace koček, a tím se umožnilo šíření škůdců přenášejících mor. Kdyby byla populace koček vyšší, možná by mor nebyl tak silný, jako byl v Británii v době největšího výskytu moru v letech 1300 a 1600. To by bylopo několik dalších stovek let, kdy kočky držely nemoci na uzdě, ale pak něco způsobilo, že populace koček prudce klesla, což vedlo k nárůstu případů onemocnění.

Nové důkazy ukazují, že přenašeči viru nejsou krysy a myši, ale vši na lidech a blechy na zvířatech. Zvířata i lidé mohli tyto parazity snadno přenášet, protože tehdy chyběla hygiena a znalost nemocí. Lidé také žili v malých, chatrných obydlích a spali na hliněných podlahách, což usnadňovalo přenos nemocí mezi lidmi.lidé a zvířata.

Žili také mezi zvířaty bez moderních venkovských opatření, jaká praktikujeme dnes (tj. mytí rukou, zouvání bot u dveří, čištění povrchů atd.). Při tom všem se dá předpokládat, že kočky se mohly snadno nakazit i kousnutím klíštěte nebo blechy (nebo konzumací uhynulé havěti). Bez veterinářů nebo jakéhokoli pojetí nákazy mezi lidmi a zvířaty (což je vidět na současné pandemii a rozvíjející se epidemii) se kočky mohly nakazit i od zvířat.světě), lidé manipulovali s nakaženými kočkami a pak samozřejmě nakazili sebe i ostatní.

Druhá světová válka

V roce 1939, kdy nacisté vtrhli na kontinent, se obyvatelé Británie připravovali na nejhorší. Domnívali se, že vzhledem k nebezpečí dovozu zboží ze zahraničí jejich domácí zdroje potravin s pokračující válkou nakonec vyschnou. Země měla jen tolik orné půdy a malé sezónní okno.

To by znamenalo nejen nedostatek jídla pro obyvatelstvo, ale také hladovění koček (a dalších domácích zvířat a hospodářských zvířat). To by bylo pro zvířata kruté a pro majitele zvířat nepříjemné, takže jednou z možností bylo omezit počet krků, které se mají krmit, než začnou problémy. S výjimkou koní a psů, kteří byli naverbováni na válečné práce, byla řada dalších zvířat utracena humánním způsobem, a to tak, že seveterináři.

Doporučení majitelům zvířat, 1939, Národní archiv. Licence Creative Commons Uveďte autora-Sdílejte s ostatními 4.0 International.

Kromě toho byl ministerstvem vnitra vytvořen výbor nazvaný Národní výbor pro prevenci náletů na zvířata. Tento výbor byl zřízen za účelem informování civilistů o tom, co mají dělat se svými zvířaty (domácími, hospodářskými a pracovními) během náletů. Členové výboru měli na svých vozidlech loga a dostali odznaky a pásky na ruku, které nosili jako prostředek identifikace. Organizace dostalapravomoc ministerstva vnitra jezdit během zátahů a pomáhat civilistům s jejich zvířaty.

Civilisté dostali identifikační obojky, aby se v případě rozdělení zvířat a lidí mohli po skončení války opět spojit. Členové výboru si také mohli zvířata odvézt a postarat se o ně, pokud je jejich majitelé nemohli nebo je opustili. To zpočátku sponzorovaly organizace jako RSPCA a Battersea Cats and Dogs Shelter, ale během dvou let od začátku války se zvířata stala součástíválky se sponzoři z finančních důvodů vzdali.

Winston Churchill zdraví Blackieho, lodního kocoura z HMS Prince of Wales, 1941

Úřední povinnosti

Od druhé světové války byly kočky zaměstnávány státem jako plašiči škůdců v úředních budovách. Výměnou za jejich služby při ochraně budov před myšmi a krysami dostávaly jídlo a stravu. V průběhu let se jejich povinnosti rozšířily na vítání zahraničních hodnostářů a pomoc při udržování atmosféry v úředních budovách, no, teplé a chlupaté (nebo bych měl říct chlupaté?). navíc,na konci svého funkčního období obvykle odcházejí do důchodu v domě některého z úředníků. Dva z posledních zaměstnanců tohoto povolání, Palmerston (působící na ministerstvu zahraničí a Commonwealthu) a Larry (z Downing Street číslo deset), měli, no, za vlasy přitažený vztah.

Jade je Kanaďanka, kočičí máma a spisovatelka na volné noze. Je také absolventkou historie a anglofilkou, která má ráda zatraceně dobré britské záhady a dobová dramata.