Bow Street Runners byli první profesionální policejní jednotkou, kterou v roce 1749 v Londýně zorganizoval soudce a spisovatel Henry Fielding. Skupina úspěšně řešila a zabraňovala zločinům až do roku 1839, kdy byla rozpuštěna ve prospěch Metropolitní policie, a zanechala tak odkaz pro moderní policii.

Běžci z Bow Street, kolem roku 1800

Před zavedením Bow Street Runners a dalších podobných organizací měli policisté podobu soukromě placených osob, které udržovaly pořádek bez formálního systému napojeného na stát. Vznikli tak neoficiální policisté, kteří byli známí jako "zloději", kteří chytali zločince za peníze a sjednávali dohody, aby vrátili ukradené zboží a zároveň si nárokovali odměnu.kteří se na této činnosti podíleli, jako například osoba jménem Charles Huitchen a jeho komplic Jonathan Wild, dobrovolně hlídali londýnské ulice za velké zisky, zatímco ve skutečnosti tito muži a jim podobní často stáli za většinou zločinů v oblasti. Neformální systém založený na dobrovolnosti nefungoval.

Zvyšující se kriminalita přiměla vládu zvýšit nabízené odměny za zatčení lupiče, který okrádal cestující, často na koni, na přibližně 100 liber. Toto zvýšení bylo značné oproti 40 librám nabízeným v roce 1692 za usvědčení takového zločince. Výsledkem byl nárůst počtu soukromých zlodějů, kteří se pohybovali v okolí Londýna, namísto zamýšleného počtu zlodějů.důsledkem je motivace obětí k trestnímu stíhání osoby, která trestný čin spáchala.

Bylo jasné, že stávající systém nefunguje tak, jak by měl, a vzhledem k tomu, že kriminalita stále narůstá a objevují se nové zločiny, bylo třeba udělat něco nového. Vymáhání práva fungující v 18. století se od středověku změnilo jen velmi málo. Existovali soudní úředníci, známí jako smírčí soudci, kteří existovali od roku 1361 a byli jmenováni korunou, ale často byli známí tím, žejejich korupce. Dále tu byli strážní, označovaní jako "charleys", protože je zavedl král Karel II, ale ukázali se být převážně neefektivní. strážníci mezitím často pracovali jen na částečný úvazek a byli velmi málo placeni, a proto měli jen malou motivaci plnit požadavky své práce.

Vzhledem k tomu, že Londýn rychle rostl a tento růst doprovázela kriminalita, rozhodl se Henry Fielding, vrchní soudce soudu v Bow Street, vypracovat zprávu o míře kriminality v hlavním městě a své závěry zveřejnil v roce 1751. Zpráva konstatovala, že nárůst kriminality lze přičíst řadě faktorů, včetně velkého počtu lidí, kteří se do Londýna stěhovali v očekávání snadného života,korupce ve státní správě, lidé, kteří dávají přednost zločinu před tvrdou prací, a neefektivní konstáblové. Po zveřejnění těchto zjištění se Fielding snažil provést některé nezbytné změny v oblasti vymáhání práva.

Henry Fielding spolu se svým nevlastním bratrem Johnem, který byl rovněž soudcem, založil Bow Street Runners, placenou policejní jednotku, jejímž záměrem bylo předcházet zločinu a bojovat proti němu. Henry byl známý svým heslem "rychlé zpozorování a náhlé pronásledování". K pomoci chtěl využít širokou veřejnost, podobně jako dříve, a to pomocí inzerátů a letáků s prosbou o pomoc.

V jím zřízené jednotce bylo šest placených konstáblů, kteří hlídkovali v ulicích Londýna. Název Bow Street Runners se vztahoval pouze k místu jejich působení, zatímco výraz "běžci" odkazoval na jejich pronásledování zločinců, ačkoli tento název nebyl samotnými konstábly přijímán zrovna příznivě.

Strážníci byli formálně vyškolení, placení a na plný úvazek sloužící policisté, což se velmi lišilo od neformálního, soukromě financovaného systému, který fungoval doposud. Místo toho byli muži placeni z vládního grantu, čímž se vytvořila užší vazba na státem řízený systém vymáhání práva. Měli také dostávat odměny, když chytili podezřelého, podobně jako zloději, jen s větším počtem odměn.Tato myšlenka se ukázala jako účinná a v roce 1800 prý v Londýně bojovalo proti zločinu asi šedesát osm Bow Street Runnerů.

Jednalo se v podstatě o první profesionální policejní sbor svého druhu v Londýně, který používal organizované metody řešení trestných činů, formální pracovní prostředí a řádný systém vymáhání práva. Běžci z Bow Street se od svých předchůdců "zlodějů" lišili tím, že byli nejen formálně přiděleni k magistrátu v Bow Street, ale byli také placeni centrální vládou.práce byla řízena z vlastní kanceláře Henryho Fieldinga a ze soudu na Bow Street č. 4. Konstáblové zatýkali pachatele na základě pověření soudců a cestovali po celé zemi a pronásledovali zločince.

Magistrátní soud v Bow Street

Henry Fielding se věnoval tomu, aby se londýnské ulice staly opět bezpečnými. Začal vydávat časopis Covent Garden Journal, který obsahoval informace o zločincích a jejich činnosti, něco jako "Crimewatch" z 18. století. Sloužil k informovanosti lidí, kteří mohli pomoci při řešení zločinu, a fungoval téměř jako sousedská hlídka, která pomáhala řešit kriminalitu.snížit pravděpodobnost spáchání trestného činu.

Henry zemřel v roce 1754 a na jeho místo nastoupil jeho bratr John, který pokračoval v jeho dobré práci soudce. Ačkoli byl slepý, John převzal otěže a úspěšně spravoval Henryho dědictví a zůstal hlavním soudcem dalších dvacet šest let. Sloužil až do roku 1780 a říkalo se, že dokázal rozpoznat hlas více než 3 000 zločinců.

Johnovi Fieldingovi se podařilo získat vládní grant, aby mohl zřídit koňskou hlídku, kterou organizoval jeho bratr a která pomáhala řešit problém loupežných přepadení na dálnicích. Využití grantů, byť dočasných, bylo důležitým krokem ke zvýšení zapojení vlády do vymáhání práva. Za Johna Fieldinga získali Bow Street Runners větší uznání vlády, protožeBow Street představovala profesionalizaci policejního sboru.

John pokračoval v odkazu svého bratra a využil jeho myšlenku zapojit širokou veřejnost do prevence kriminality. Vydával noviny "The Quarterly Pursuit", které vycházely každý týden a poskytovaly informace o ukradeném zboží a popisovaly zločince. Myšlenka sdílení informací k řešení kriminality se rozšířila po celé zemi.

Zatčení spiklenců z Cato Street

Bow Street Runners dokonce pomohli odhalit spiklence z Cato Street, skupinu, která se v roce 1820 pokusila zabít členy britského kabinetu i ministerského předsedu. Policii se pomocí informátora podařilo spiklence chytit do pasti a zatknout třináct mužů, zatímco jeden policista byl při střetu zabit. Odhalení takového spiknutí bylo pro Bow Street Runners velkým úspěchem,a prokázat tak jejich obrovský vliv na prevenci kriminality.

Nicméně Bow Street Runners byli nakonec nahrazeni v roce 1829, kdy vznikla Metropolitní policie. Ta se nakonec po desetiletích průkopnické policejní práce v boji proti trestné činnosti v ulicích Londýna v roce 1839 úplně rozpadla.

Bow Street Runners byli průkopnickou jednotkou, která způsobila revoluci v prosazování práva. Henry Fielding a jeho bratr John pomohli zavést nový způsob policejní práce ve formalizovaném prostředí s podporou vlády, který se stal základem budoucí policejní práce. Moderní policie vděčí za mnohé prvním nesmělým krokům, které byly podniknuty v oblasti prosazování práva v roce 1925.Anglie osmnáctého století.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.