Camulodunum (Colchester) bylo hlavním městem římské Británie a místem první bitvy povstání Icenů. To, co se stalo u Camuloduna, si zaslouží zvláštní zmínku, protože nešlo jen o bitvu, ale o systematické vyvražďování všech Římanů, kteří zde žili.

Hněv okupovaných Britů lze jen těžko přecenit. Rána, která mezi britskými kmeny hnisala z hrubého zacházení s původním obyvatelstvem, byla nakonec zažehnána systematickým zmasakrováním každého Římana v Camulodunu.

Boadicea (Boudica) harašící Britům, autor: John Opie

Vzájemná nenávist byla v té době přímo hmatatelná. Boudica byla vládkyní satelitního království Říma a podle toho byla velmi pravděpodobně římskou občankou. Po smrti jejího manžela Prasutaga zabavil císařský prokurátor Decianus Catus veškerý jeho majetek. Když se proti tomu Boudica ohradila, byla zbičována a její dcery znásilněny. Svléknout a zbičovat římského občana by bylo anathema, ale více nežže hromadné znásilnění dvou princezen, které byly s největší pravděpodobností pannami, bylo ještě nemyslitelnější. Skutečnost, že římský historik Tacitus popisuje tyto události tak střídmě, ukazuje, s jakým odporem se na to tehdy pohlíželo. Tacitus, který si libuje v popisu pozdějších brutalit tažení, je při popisu těchto zvěrstev nanejvýš opatrný, protože to je právě to.co byli. To ukazuje jeho šok a znechucení z těchto událostí. Římané považovali Iceny za podlidi a tak s nimi i zacházeli; Iceni považovali své okupanty za brutální a amorální. Tato odporná symbióza nenávisti vedla k jednomu z nejbrutálnějších masakrů té doby.

Camulodunum se nijak nelišilo od jiných měst okupovaných Římany v té době. Okupace byla všeobecně opovrhována, protože domorodí obyvatelé byli zdaněni, aby zaplatili za své vlastní otroctví. Současně panoval hladomor a lidé hladověli: když se k tomu přidala skutečnost, že některé daně byly placeny obilím, odpor se jen prohloubil. Navíc byli mladí Iceniové odváděni dořímské armádě, aby bojovali a umírali za ty, které nenáviděli, a kmenová půda byla systematicky zabírána římskými občany, čímž byli vyvlastňováni ti, kteří na této půdě po léta žili a hospodařili.

Busta císaře Claudia

Co však Camulodunum učinilo významnějším než většina ostatních, bylo přidání urážky k této již tak nezměrné křivdě: stavba Claudiova chrámu. Tento chrám byl ve městě postaven na počest samotného římského císaře, který si vynutil jejich podmanění. Lidé tento symbol římské nadvlády nenáviděli.

Když v roce 60 n. l. začalo rozhořčené povstání Boudiky, Camulodunum nebylo vybráno jako první cíl kolektivní odplaty náhodou, ale proto, že bylo příkladem typické římské vlády v tehdejší Británii.

Pozemky v okolí města byly odebrány kmeni Trinobantů a dány římským veteránům, aby zde mohli v klidu a pohodlí dožít svůj důchod. Město bylo zcela přestavěno podle římského systému a byl v něm postaven Claudiův chrám.

Římská brána Balkerne v Colchesteru

Trinobanti byli jedni z prvních, kdo se připojili k povstání, toužili se pomstít svým římským pánům. Když armáda (a byla to armáda) táhla směrem ke Camulodunu, připojilo se k povstání mnoho a mnoho dalších lidí. Už to nebyla armáda Icenů, ale Britů, rozzuřená a pekelně odhodlaná vymazat Římany z britských zemí. Odhady se různí, ale když armáda dorazila do Camuloduna, byla to už jen armádaV Colchesteru to byly jistě desítky tisíc lidí, někteří historici tvrdí, že jich mohlo být až sto tisíc.

Camulodunum bylo na nápor naprosto nepřipravené. Pokud věděli, že se na ně Boudica se svými vojsky chystá, rozhodně se nebáli tak, jak by měli, alespoň dokud nebylo pozdě. Když si římští veteráni a měšťané uvědomili, že to není pouhý houf žen, ale valící se vlna hněvu a nenávisti, která míří přímo k nim s hmatatelnou touhou po krvi,prosili Londinium o pomoc. bylo však pozdě. v oblasti nebyly žádné legie a Londinium vyslalo na jejich obranu ubohých 200 mužů. veteráni dělali, co mohli, boj s Římem jim nebyl cizí, ale byli už dávno na odpočinku a těch 200 mužů vyslaných na pomoc zdaleka nestačilo.

Bitva skončila dřív, než začala. Boudica a její vojsko všechny povraždili. Vtrhli do města jako nezastavitelný mor smrti a zkázy. Lidé prchali, kam se dalo, ale nevyhnutelně byli chyceni a brutálně zmasakrováni. Někteří historici uvádějí, že ženám uřezávali prsa a vháněli jim je do krku; lidé byli rozsekáni na kusy, kde stáli, nebo podřezáni, když utíkali.s nadsázkou lze říci, že ulice by se červenaly krví. Ti, kdo se obrátili o pomoc k císaři a svým bohům tím, že se uchýlili do chrámu, jímž tolik opovrhovali, byli poraženi a zavražděni. nikdo nezůstal naživu. pomsta Britů byla krvavá, brutální a nezastavitelná.

Camulodunum nebylo bitvou v rámci povstání, ale masakrem z pomsty. Vztek kmenů byl tak velký, že město ani nevyplenili, ale záměrně vypálili budovy do základů. Raději zničili jakoukoli známku římské okupace, než aby si odnesli cokoli cenného, co se dalo najít. Když vykonali svou strašlivou pomstu na Camulodunu, zaměřili se na Londinium, kde se nacházelPovstání si vyžádalo ještě více obětí. Když nakonec skončilo, počet obětí se odhadoval na 70 000.

Je tu jedna trvalá záhada. Je nepopiratelné, že k tomuto masakru došlo a že se uskutečnilo povstání Icenů, a přesto, kde jsou těla těch, kteří byli povražděni v Camulodunum? V celé historii se v Colchesteru našly kosti z doby Boudičina povstání pouze dvakrát, jednou v roce 1965 a pak znovu v roce 2014. Pokud v tomto městě zahynulo tolik lidí,Kde jsou jejich ostatky? A co se skutečně stalo s těly těch, kteří byli tak brutálně zmasakrováni v Camulodunum v roce 60 n. l.?

Autor: Terry Stewart, spisovatelka na volné noze.