Je pravděpodobné, že Skotsko bude brzy hlasovat o tom, zda se má stát nezávislou zemí. V případě kladného výsledku hlasování by Skotsko nejen vystoupilo ze Spojeného království, ale také by změnilo své politické a hospodářské vztahy ze západní Evropy a Společenství národů na severní a východní Evropu a zejména na skandinávské země Norsko a Dánsko.

Nebylo by to poprvé, co by Skotsko mělo úzké vazby se Skandinávií.

Před tisíci lety, v roce 1014, bojovala pět set let stará anglosaská monarchie o své přežití proti vikingským nájezdníkům. Ať se jim to líbilo, nebo ne, Anglie, Wales a Skotsko byly na cestě k asimilaci do Severomořské říše Knuta Velikého, která tvořila politickou unii s Norskem, Dánskem a částí Švédska.

Severomořská říše (1016-1035): červeně země, kde byl Knut králem;

vazalské státy oranžově, ostatní spojenecké státy žlutě.

Jak k tomu došlo? V polovině a na konci roku 900 n. l. nastal anglosaský zlatý věk míru a prosperity. Alfréd koncem roku 800 porazil první vikingský pokus o dobytí Británie a jeho vnuk Aethelstan v bitvě u Brunanburgu v roce 937 rozdrtil pokus o znovuzískání moci v severní Británii.

Ale pak se vše zvrtlo. Aethelred II. nastoupil na trůn v roce 978. Aethelredovo nástupnictví se zrodilo ze zrady; je pravděpodobné, že buď on, nebo jeho matka zavraždili jeho nevlastního vládnoucího bratra Eduarda na hradě Corfe v Dorsetu, čímž Eduarda umučili a přiměli Anglosaskou kroniku k nářku, "...ani mezi Angličany nebyl spáchán horší čin než tento, od té doby, co poprvé hledali zemi Británie. '.

V roce 980 n. l. začalo nové vikingské tažení proti Británii. Útočníci mohli být ještě odraženi, kdyby měli Anglosasové rozhodného a inspirativního vůdce. Tím však nebyl Aethelred.

Aethelredova reakce na vikingskou hrozbu spočívala v tom, že se ukryl za hradbami Londýna a obranou své země pověřil neschopné nebo zrádce v řadě dobře míněných, ale otřesně provedených operací. V roce 992 Aethelred shromáždil v Londýně své loďstvo a svěřil je mimo jiné do rukou ealdormanu Aelfricovi. Záměrem bylo postavit se Vikingům na moři a uvěznit je dříve, než se jim podaří proniknout do země.Ealdorman se bohužel nerozhodl zrovna nejprozíravěji. Noc předtím, než se obě flotily měly střetnout, vyzradil anglický plán Vikingům, kteří měli čas na útěk se ztrátou jediné lodi. Netřeba dodávat, že i ealdorman se dal na útěk.

Aethelred si vybil vztek na Ealdormanově synovi Aelfgarovi a nechal ho oslepit. Nedlouho poté se však Ealdorman opět těšil Aethelredově důvěře, aby v roce 1003 krále opět zradil, když byl pověřen vedením velkého anglického vojska proti Sweynu Forkbeardovi u Wiltonu v Salisbury. Tentokrát Ealdorman zradil krále, když byl pověřen vedením velkého anglického vojska. "...předstíral, že je mu špatně, a začal zvracet a říkal, že se mu udělalo špatně... ' Mocná anglická armáda se rozpadla a Sweyn zpustošil město, než se stáhl zpět na moře.

V té době však již Aethelred udělal svou největší chybu. V roce 1002 nařídil popravit všechny Dány v Anglii při masakru na svátek svatého Brice, "...všichni Dánové, kteří se na tomto ostrově vyrojili a vyrostli jako švábi mezi pšenicí, měli být zničeni tím nejspravedlivějším vyhlazením... '. Aby toho nebylo málo, mezi zmasakrovanými byla i Sweynova sestra a její manžel. To, co bylo původně sérií nesourodých vikingských nájezdů, se nyní změnilo v totální tažení s cílem dobýt Británii.

Aethelred se uchýlil ke smíru a platil obrovské tributy neboli Danegeld v naději, že Vikingové prostě zmizí. Nebylo tomu tak: v roce 1003 Sweyn napadl Anglii a v roce 1013 Aethelred uprchl do Normandie pod ochranu svého tchána, normandského vévody Richarda. Sweyn se stal králem Anglie i Norska. Vikingové zvítězili.

V únoru 1014 pak Sweyn zemřel. Na výzvu Angličanů se na trůn vrátil Aethelred; zdá se, že špatný král je lepší než žádný král. V dubnu 1016 však Eathelred zemřel a zanechal svého syna Edmunda Ironsidea - mnohem schopnějšího vůdce, který měl stejné schopnosti jako Alfréd a Aethelstan -, aby se utkal se Sweynovým synem Cnutem. Oba se utkali na anglických bojištích, kde bojovali proti sobě.Edmundova předčasná smrt ve věku pouhých 27 let však přinesla Knutovi anglický trůn. Vikingové opět zvítězili a Knut měl vládnout Norsku, Dánsku, části Švédska a Anglii s Walesem a Skotskem jako vazalskými státy - to vše bylo součástí Severomořské říše, která trvala až do Knutovy smrti v roce 1035.

Knut Veliký, anglický král v letech 1016-1035, přikazuje přílivu a odlivu, a tím ukazuje svou moc nad Severním mořem. Demonstrace však měla spíše ukázat Knutovu zbožnost - že moc králů není nic ve srovnání s mocí Boží.

Pokud by Skotsko 21. století navázalo kontakt se Skandinávií, vyvolalo by to silné ozvěny minulosti, a kdo ví, pokud by Skotsko vstoupilo do Severské rady, mohla by na dveře zaklepat i osamocená Anglie, pokud by ji toryovské referendum v některém z budoucích parlamentů vyřadilo z EU.