Zatímco o Boudicee (Boadicee), královně Icenů v 1. století v Británii, většina z nás slyšela, Cartimandua (Cartismandua) je méně známá.

Cartimandua byla také keltská vůdkyně z 1. století, královna Brigantů v letech 43 až 69 n. l. Brigantové byli keltský národ žijící v oblasti severní Anglie s centrem v dnešním Yorkshiru a územně byli největším kmenem v Británii.

Cartimandua, vnučka krále Bellnorixe, se dostala k moci v době římské invaze a dobývání. Většinu toho, co o ní víme, pochází od římského historika Tacita, z jehož spisů vyplývá, že byla velmi silnou a vlivnou vůdkyní. Stejně jako mnozí z keltské aristokracie, i Cartimandua a její manžel Venutius byli prořímsky orientovaní a v zájmu udržení svého trůnu učinili několik kroků.Tacitus ji popisuje jako věrnou Římu a "bráněnou našimi [římskými] zbraněmi".

V roce 51 n. l. byla Cartimanduova věrnost Římu podrobena zkoušce. Britský král Caratacus, vůdce kmene Catuvellauni, vedl keltský odboj proti Římanům. Poté, co úspěšně podnikal partyzánské útoky proti Římanům ve Walesu, byl nakonec poražen Ostoriem Scapulou a spolu se svou rodinou hledal útočiště u Cartimandua a Brigantů.

Caratacus je předán Římanům Cartimanduou.

Místo aby ho Cartimandua ukrývala, nechala ho spoutat a vydala Římanům, kteří se jí odměnili velkým bohatstvím a přízní. Tento zrádný čin však proti ní poštval její vlastní lid.

V roce 57 n. l. si Cartimandua ještě více rozhněvala Kelty, když se rozhodla rozvést s Venuciem ve prospěch svého zbrojnoše Vellocata.

Opovrhovaný Venutius využil protiřímských nálad mezi Kelty k podnícení vzpoury proti královně. U lidu byl mnohem oblíbenější než Cartimandua a začal budovat spojenectví s dalšími kmeny, připraven napadnout Brigantii.

Římané vyslali na obranu své klientské královny kohorty. Strany byly vyrovnané, dokud nedorazil Caesius Nasica s IX. legií Hispana a neporazil Venutia. Cartimandua měla štěstí a díky zásahu římských vojáků jen o vlásek unikla zajetí povstalci.

Venutius vyčkával až do roku 69 n. l., kdy po Neronově smrti nastalo v Římě období velké politické nestability. Venutius se chopil příležitosti a zahájil další útok na Brigantia. Když tentokrát Cartimandua požádal Římany o pomoc, ti byli schopni vyslat pouze pomocné oddíly.

Utekla do nově vybudované římské pevnosti v Devě (Chester) a přenechala Brigantii Venutiovi, který vládl krátce, dokud ho Římané nakonec nevyhnali.

Co se stalo s Cartimanduou po jejím příjezdu do Devy, není známo.

Vykopávky v 80. letech 20. století na hradišti Stanwick z doby železné, které se nachází 8 mil severně od Richmondu v hrabství Yorkshire, vedly k závěru, že toto hradiště bylo pravděpodobně hlavním městem a hlavním sídlem Kartimanduy. V roce 1843 byl půl míle odtud v Melsonby nalezen poklad 140 kovových artefaktů, známý jako Stanwický poklad. Mezi nálezy byly čtyři sady koňských postrojů pro vozy.