Alžběta I. dala jméno zlatému věku básníků, státníků a dobrodruhů. Známá jako panenská královna nebo Gloriana, její svazek s lidem se stal náhradou za manželství, které nikdy neuzavřela.

Její vláda, známá jako alžbětinský věk, je připomínána z mnoha důvodů... porážka španělské Armady a mnoho velkých mužů, Shakespeare, Raleigh, Hawkins, Drake, Walsingham, Essex a Burleigh.

Jako mladá žena byla na příkaz své nevlastní sestry, královny Marie I., uvězněna v londýnském Toweru a žila v každodenním strachu, že bude popravena stejně jako její matka Anna Boleynová.

Alžběta byla na rozdíl od své sestry Marie protestantka a když se stala královnou, prohlásila, že "nedělá lidem okna do duší" a že její lid může vyznávat jakékoli náboženství.

V mládí byla velká krasavice. Měla oříškové oči, kaštanové vlasy a bílou pleť, což byla nápadná kombinace. Ve stáří však v červené paruce, s bílou poďobanou tváří a několika černými zkaženými zuby vypadala docela groteskně!

Byla také známá svou učeností, a přestože byla někdy svéhlavá, obecně byla považována za moudrou.

Milovala šperky a krásné šaty a měla tvrdý skeptický rozum, který jí pomáhal držet umírněný kurz ve všech konfliktech její vlády, a že jich nebylo málo!

Často se cituje její projev z roku 1588 k vojákům v Tilbury, kteří byli v roce španělské armády připraveni odrazit vojsko vévody z Parmy. Jedna část projevu je dobře známá, a to část, která začíná slovy: "Vím, že mám tělo slabé a chabé ženy, ale mám také srdce a žaludek anglického krále a myslím si, že se Parma nebo Španělsko nebo kterýkoli evropský princ odváží nanapadnout hranice mé říše", je vzrušující i dnes, po mnoha staletích.

Její dvořané a do jisté míry i její země očekávali, že se provdá a zajistí následníka trůnu. Ucházela se o ni řada nápadníků, dokonce i její švagr Filip Španělský se přidal k zástupu mužů, kteří doufali, že získají její náklonnost!

Říká se, že Alžbětinou velkou láskou byl lord Dudley, pozdější hrabě z Leicesteru, ale její věrný, skvělý ministr a blízký rádce sir William Cecil jí to nedoporučil.

Alžběta uměla být tvrdá, když okolnosti vyžadovaly silnou ruku, a když se zjistilo, že Marie, královna skotská (vlevo), je zapletena do spiknutí s cílem uzurpovat trůn, podepsala Mariin rozsudek smrti a Marie byla v roce 1587 sťata na hradě Fotheringhay.

I ona dokázala odpouštět. Deníkář John Aubrey vypráví příběh o hraběti z Oxfordu. Když se hrabě pokorně poklonil královně, náhodou vypustil prd, za který se tak styděl, že na sedm let opustil zemi. Po návratu ho královna přivítala a řekla: "Můj pane, na ten prd jsem zapomněla!".

O Alžbětě se vypráví mnoho příběhů, které odhalují její silné stránky a jen výjimečně její slabiny.

Když hrabě z Leicesteru přednesl královně své výmluvy, proč se mu nepodařilo podmanit si Cork v Irsku, Alžběta to komentovala slovy "Blarney"!

Její komentáře k manželství směřovaly přímo k věci: "Měla bych svatební prsten nazývat jhem!"

O svém původu z rodu Jindřicha VIII. řekla: "I když nejsem lvice, jsem lvíče a zdědila jsem mnoho jeho vlastností."

Když se v roce 1566 dozvěděla o narození Jakuba, syna Marie, královny Skotské, Alžběta řekla: "Bohužel, královna Skotská má lehčího kostnatého syna a já jsem jen neplodná."

Po své smrti v roce 1603 zanechala Alžběta zemi, která byla bezpečná a všechny náboženské problémy z velké části zmizely. Anglie byla nyní prvotřídní mocností a Alžběta vytvořila a zformovala zemi, kterou jí záviděla celá Evropa.