Eduard V. byl anglickým králem pouhé dva měsíce.

V pouhých třinácti letech ho čekal předčasný a tragický konec v londýnském Toweru, kde byl uvězněn spolu se svým bratrem a později za záhadných okolností zavražděn.

Narodil se 2. listopadu 1470 a jeho otcem byl yorkistický král Eduard IV., zatímco jeho matkou Alžběta Woodvillová. Narodil se v Cheyneygates, přilehlém domě Westminsterského opatství, kde se jeho matka chránila před Lancastery.

Mladý Eduard se narodil do bouřlivých časů uprostřed velkolepé dynastické bitvy známé jako válka růží.

Jeho otec, který byl v době jeho narození v exilu v Holandsku, se brzy vrátil na trůn jako Eduard IV. a v červnu 1471 svěřil svému ročnímu synovi titul prince z Walesu.

V pouhých třech letech byl poslán spolu s matkou do Ludlow, kde strávil většinu svého dětství.

Jako malého chlapce svěřil otec jeho poručníka Anthony Woodvilleovi, druhému hraběti Riversovi, který byl zároveň strýcem mladého Eduarda. Byl také učenec a dostal přísné instrukce, jichž se musel při výchově mladého Eduarda držet.

"Dictes and Sayings of the Philosophers" byla jednou z prvních tištěných knih v anglickém jazyce, kterou přeložil Anthony Woodville, 2. hrabě Rivers, a vytiskl William Caxton. Rivers zde knihu představuje Eduardu IV. v doprovodu jeho manželky Alžběty Woodvillové a syna Eduarda, prince z Walesu. Minatura kolem roku 1480.

Typický den se skládal z časné bohoslužby, po níž následovala snídaně a pak celodenní školní výuka. Eduard IV. si velmi přál, aby na svého syna působil pozitivně, řídil se náboženstvím a morálkou. Jeho každodenní činnosti se řídily těmi nejpřísnějšími zásadami, které mu dal jeho otec.

Je zřejmé, že navzdory probíhajícímu konfliktu v době válek růží věnoval jeho otec přípravě budoucnosti svého nejstaršího syna velkou pozornost. Toto plánování zahrnovalo i dohodnutý sňatek, který byl sjednán v roce 1480 za účelem uzavření spojenectví s bretaňským vévodou Františkem II. Mladý princ Eduard byl již zasnouben se čtyřletou dědičkou bretaňského vévody Annou.

Takové dohody nebyly na tehdejší dobu nijak neobvyklé, protože svazek měl mít důležitý politický a vojenský význam, zajistit území a tituly. Dvě malé děti Eduard a Anna měli naplánovaný celý život, dokonce i to, že zvažovali, kdy budou mít děti, z nichž nejstarší měl zdědit Anglii a druhý Bretaň.

Bohužel se toto zasnoubení nikdy neuskutečnilo, protože nebohého Eduarda čekal krutý osud, který mu velmi zkrátil život. Anna se místo toho významně zasnoubila s Maxmiliánem I., císařem Svaté říše římské.

Když bylo princi Eduardovi dvanáct let, byl jeho osud již zpečetěn, když se jednoho osudného dne, v pondělí 14. dubna 1483, dozvěděl zprávu o smrti svého otce. A tak se uprostřed konfliktu stal Eduardem V., mladým králem, který měl mít nejkratší vládu ze všech anglických panovníků, trvající pouhé dva měsíce a sedmnáct dní.

Jeho otec Eduard IV. zařídil, aby se Eduardovým protektorem stal jeho vlastní bratr Richard, vévoda z Gloucesteru.

Královská rada, v níž dominovali Woodvillové, Eduardova rodina z matčiny strany, si mezitím přála, aby byl Eduard korunován okamžitě a vyhnul se tak protektorátu pod vládou Richarda, vévody z Gloucesteru. Toto rozhodnutí by dalo větší moc do rukou Woodvillů, kteří by fakticky vládli jeho jménem, dokud by Eduard V. nebyl dostatečně starý.

Brzy se začaly projevovat trhliny, protože rozdělení spojilo bývalého komořího Eduarda IV. lorda Hastingse a Richarda, vévodu z Gloucesteru.

Richard však i nadále sliboval mladému králi věrnost a Woodvillům nic nenasvědčovalo tomu, jaké zrádné události budou následovat. Proto bylo dohodnuto, že se nový mladý král setká s Richardem, aby mohli společně odjet do Londýna na Eduardovu korunovaci 24. června.

Mezitím si Anthony Woodville, Eduardův strýc a královnin bratr, známý jako hrabě Rivers, domluvil schůzku s Richardem, který se také vydal na cestu ze svého sídla v Ludlow do Londýna.

Po společné večeři se následujícího rána Anthony Woodville a Richard Grey, starší nevlastní bratr Eduarda V., ocitli v hledáčku Richarda z Gloucesteru, který je nechal zatknout a odvézt na sever Anglie. Spolu s královským komořím Thomasem Vaughanem byli posláni pryč, zatímco se mělo rozhodnout o osudu nebohého mladého Eduarda.

Richardu Greyovi, který byl pouze nevlastním bratrem budoucího krále, spřízněným přes jejich matku, byly jeho pozemky a úřady zabaveny a přerozděleny. Bohužel jak Woodville, tak Richard Grey v červnu na hradě Pontefract předčasně skončili, když byli oba popraveni.

Eduard mezitím protestoval proti činům spáchaným na jeho rodině a doprovodu, Richard však nechal propustit zbývající Eduardovu družinu a sám ho doprovodil do Londýna.

Edwardova matka, královna, se spolu se svými dcerami a Edwardovým mladším bratrem uchýlila do Westminsterského opatství.

V té době se již král Eduard V. nacházel ve zcela jiném prostředí a byl nucen usadit se v londýnském Toweru. Eduard V. byl do londýnského Toweru umístěn se svým mladším bratrem Richardem, vévodou z Yorku, který mu dělal společnost. Mladší bratr byl odveden z Westminsterského opatství pod záminkou, že Richard zajišťuje účast mladšího bratra na Eduardově korunovaci.

Dva královští chlapci, současný král a jeho dědic, se měli stát známými jako Princové v Toweru, kteří byli drženi v zajetí a přísně střeženi v novém královském sídle.

Následující události a jejich poslední dny zůstaly zahaleny tajemstvím.

Objevily se zprávy, že lidé viděli dva chlapce, jak si hrají v přilehlých zahradách věže, ale časem se jejich výskyt snižoval, až úplně zmizeli.

Mezitím teolog Ralph Shaa pronesl kázání, v němž tvrdil, že Eduard V. není legitimní, protože manželství jeho rodičů bylo zneplatněno slibem bývalého krále Eduarda IV., že se ožení s lady Eleonorou Butlerovou. Z jeho manželství s Alžbětou Woodvillovou tedy nevzešli legitimní dědicové.

Taková domněnka tedy stavěla Richarda, vévodu z Gloucesteru, do role právoplatného dědice.

Richard vévoda z Gloucesteru, pozdější král Richard III.

Nový chlapecký král, ačkoli ještě nebyl korunován, se 26. června dočkal náhlého konce své vlády, když parlament potvrdil nárok jeho strýce. Legitimita Richarda, vévody z Gloucesteru, obstála v parlamentu a byla potvrzena statutem Titulus Regius, který ratifikoval Richardův nástup na trůn.

K jeho uzurpaci přispěla i severní armáda, která ho zastrašovala a dohlížela na jeho vzestup zpoza Finsbury Fields.

Nedlouho poté oba chlapci navždy zmizeli.

Král Richard III. a jeho manželka, královna Anna, byli následně 6. července 1483 korunováni ve Westminsterském opatství. S novým králem v čele byli oba princové ve věži považováni za zavražděné a již nikdy nebyli spatřeni.

Vražda princů v Toweru (z hry Williama Shakespeara "Richard III", IV. dějství, scéna iii), autor: James Northcote

Ačkoli to nikdo neví jistě, existuje domněnka o vině Richarda III., který měl ze smrti Eduarda V. velký prospěch.

Tak dramatický příběh o zradě, proradnosti a tragédii vzbudil zvědavost mnoha lidí, včetně Thomase Mora, který napsal, že byli zadušeni, když spali.

Smutný konec Eduarda V. se stal také součástí Shakespearovy historické hry "Richard III.", v níž Richard, vévoda z Gloucesteru, nařizuje zavraždění obou bratrů.

V roce 1674 našli dělníci v Toweru dvě kosterní pozůstatky, o nichž se předpokládalo, že jsou to oba bratři. Po nálezu nechal vládnoucí král Karel II. ostatky uložit do Westminsterského opatství.

O několik století později byly tyto pozůstatky testovány bez přesvědčivých výsledků.

Taková záhada je stále zajímavá a matoucí, nicméně smrt Eduarda V. byla jen částí mnohem většího příběhu.

Sestra Eduarda V., Alžběta, se měla provdat za Jindřicha VII., což mělo sjednotit rody Yorků a Lancasterů a dát vzniknout jedné z nejslavnějších dynastií - Tudorovcům.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.