26. prosince 1900 mířila malá loď k Flannanským ostrovům v odlehlých Vnějších Hebridách. Jejím cílem byl maják na Eilean Mor, odlehlém ostrově, který byl (kromě strážců majáku) zcela neobydlený.

Ačkoli je ostrov neobydlený, vždy vzbuzoval zájem lidí. Je pojmenován po svatém Flannenovi, irském biskupovi ze 6. století, který se později stal svatým. Na ostrově postavil kapli a po staletí sem pastýři vodili ovce na pastvu, ale nikdy zde nezůstávali přes noc, protože se báli duchů, kteří prý na tomto odlehlém místě straší.

Kapitán James Harvey velel lodi, na jejíž palubě byl také Jospeph Moore, náhradní strážce záchranné stanice. Když loď dorazila k přistávací plošině, kapitána Harveyho překvapilo, že na jejich příjezd nikdo nečeká. Zatroubil a vyslal varovnou světlici, aby upoutal pozornost.

Nebyla žádná odpověď.

Joseph Moore pak vesloval na břeh a vystoupal po strmých schodech, které vedly k majáku. Podle zpráv samotného Moora měl náhradní strážce majáku při dlouhé cestě na vrchol útesu zdrcující pocit předtuchy.

Ostrov Eilean Mor s majákem v pozadí. Autorství: Marc Calhoun pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Sdílejte s ostatními 2.0 Generic.

Jakmile dorazil k majáku, Moore si okamžitě všiml, že něco není v pořádku; dveře do majáku byly odemčené a ve vstupní hale chyběly dva ze tří olejových plášťů. Moore pokračoval do kuchyňské části, kde našel napůl snědené jídlo a převrácenou židli, skoro jako by někdo ve spěchu vyskočil ze židle. K tomuto podivnému výjevu přispěly i kuchyňské hodiny, které byly nazastavil.

Moore pokračoval v prohledávání zbytku majáku, ale po strážcích majáku nenašel žádné stopy. Běžel zpět na loď, aby informoval kapitána Harveyho, který následně nařídil prohledat ostrovy a hledat pohřešované muže. Nikdo nebyl nalezen.

Harvey rychle poslal zpět na pevninu telegram, který byl následně přeposlán na ústředí Severní rady majáků v Edinburghu. V telegrafu stálo:

O několik dní později odjel na ostrov vyšetřovat zmizení Robert Muirhead, supernatant rady, který všechny tři muže najal a osobně znal.

Jeho průzkum majáku nezjistil nic nad rámec toho, co už Moore ohlásil. Tedy až na deník majáku...

Muirhead si ihned všiml, že posledních několik dní byly záznamy neobvyklé. 12. prosince druhý asistent Thomas Marshall napsal o "silném větru, jaký jsem ještě nikdy za dvacet let neviděl". Všiml si také, že James Ducat, hlavní správce, byl "velmi tichý" a že třetí asistent William McArthur plakal.

Na poslední poznámce je zvláštní, že William McArthur byl zkušený námořník a na skotské pevnině byl známý jako tvrdý rváč. Proč by plakal kvůli bouři?

Zápisy v deníku z 13. prosince uvádějí, že bouře stále zuří a že se všichni tři muži modlili. Proč by se ale tři zkušení strážci majáku, kteří se bezpečně nacházejí na zbrusu novém majáku ve výšce 150 stop nad mořem, modlili, aby bouře ustala? Měli by být v naprostém bezpečí.

Ještě zvláštnější je, že 12., 13. a 14. prosince nebyly v oblasti hlášeny žádné bouřky. Ve skutečnosti bylo počasí klidné a bouře, které měly ostrov bičovat, udeřily až 17. prosince.

Poslední zápis do lodního deníku byl proveden 15. prosince a zněl jednoduše: "Bouře skončila, moře je klidné. Bůh je nade vším." Co bylo myšleno slovy "Bůh je nade vším"?

Po přečtení záznamů se Muirheadova pozornost obrátila ke zbývajícímu kabátu z olejové kůže, který zůstal ve vstupní hale. Proč se v kruté zimě jeden ze strážců majáku odvážil vyjít ven bez kabátu? A navíc, proč všichni tři zaměstnanci majáku opustili svá stanoviště ve stejnou dobu, když to pravidla a předpisy přísně zakazují?

Další stopy byly nalezeny dole u přistávací plošiny. Zde si Muirhead všiml provazů rozházených po skalách, provazů, které byly obvykle uloženy v hnědé bedně ve výšce 70 stop nad plošinou na zásobovacím jeřábu. Možná se bedna uvolnila a shodila dolů a strážci majáku se je pokoušeli získat zpět, když přišla nečekaná vlna a spláchla je do moře? To byl první a poslední nález, který se objevil na přistávací plošině.nejpravděpodobnější teorie, a proto ji Muirhead zahrnul do své oficiální zprávy pro Severní radu majáků.

Přistávací plošina v Eilean Mor

Toto vysvětlení však některé lidi ve Správě severního majáku nepřesvědčilo. Proč například žádné z těl nebylo vyplaveno na břeh? Proč jeden z mužů opustil maják, aniž by si vzal kabát, zvláště když byl prosinec ve Vnějších Hebridách? Proč tři zkušení strážci majáku nebyli zaskočeni vlnou?

Ačkoli to všechno byly dobré otázky, ta nejpalčivější a nejvytrvalejší se týkala povětrnostních podmínek v té době; moře mělo být klidné! Byli si tím jisti, protože maják byl vidět z nedalekého ostrova Lewis a jakékoli špatné počasí by ho zakrylo.

Během následujících desetiletí hlásili strážci majáku v Eilean Mor podivné hlasy ve větru, které volaly jména tří mrtvých mužů. Teorie o jejich zmizení se různí, od cizích vetřelců, kteří muže zajali, až po únosy mimozemšťany! Ať už byl důvod jejich zmizení jakýkoli, něco (nebo někdo) tyto tři muže ze skály Eilean Mor vytrhlo.Eilean Mor v onen zimní den před více než 100 lety.

Umístění majáku Eilean Mor