"Narodil jsem se a získal vzdělání v této zemi a chlubím se jménem Británie."

Tato slova pronesl král Jiří III., první z hannoverského rodu, který se nejen narodil a vyrostl v Anglii, mluvil anglicky bez přízvuku, ale také nikdy nenavštívil rodnou zemi svého dědečka, Hannoversko. Byl to král, který se chtěl distancovat od svých německých předků a upevnit královskou autoritu a zároveň stát v čele stále mocnější Británie.

Bohužel se mu nepodařilo dosáhnout všech svých cílů, protože během jeho vlády se více než kdy jindy rovnováha moci přesunula z monarchie na parlament a jakýkoli pokus o její obnovení selhal. Navíc, zatímco úspěchy kolonizace v zahraničí a industrializace vedly k větší prosperitě a rozkvětu umění a vědy, jeho vláda se stala nejznámější díky tomu.katastrofální ztráta britských amerických kolonií.

Jiří III. začal svůj život v Londýně, narodil se v červnu 1738 jako syn Fridricha, prince z Walesu, a jeho manželky Augusty Sasko-Gothajské. Když byl ještě mladík, jeho otec ve věku čtyřiačtyřiceti let zemřel a Jiří se stal následníkem trůnu. Král nyní viděl linii nástupnictví jinak a nabídl svému vnukovi v den jeho osmnáctých narozenin Svatojakubský palác.

George, princ z Walesu

Mladý George, nyní princ z Walesu, dědečkovu nabídku odmítl a nadále se řídil především vlivem své matky a lorda Butea. Tyto dvě osobnosti měly v jeho životě i nadále velký vliv, vedly ho v manželském soužití a později také v politice, neboť lord Bute se stal ministerským předsedou.

George mezitím projevil zájem o lady Sarah Lennoxovou, která byla bohužel pro George shledána nevhodnou partií.

Když mu však bylo dvaadvacet let, jeho potřeba najít si vhodnou manželku byla ještě naléhavější, protože se chystal převzít trůn po svém dědečkovi.

25. října 1760 král Jiří II. náhle zemřel a zanechal svého vnuka Jiřího, aby zdědil trůn.

Sňatek byl nyní naléhavou záležitostí, a tak se Jiří 8. září 1761 oženil s Šarlotou Meklenbursko-Střelickou, s níž se seznámil v den svatby. Tento svazek se ukázal jako šťastný a plodný, narodilo se v něm patnáct dětí.

Král Jiří a královna Charlotte se svými dětmi

O pouhé dva týdny později byl Jiří korunován ve Westminsterském opatství.

Jako král Jiří III. podporoval umění a vědu, což bylo dominantním rysem jeho vlády.Zejména pomáhal financovat Královskou akademii umění a sám byl nadšeným sběratelem umění, nemluvě o jeho rozsáhlé a záviděníhodné knihovně, která byla přístupná všem učencům v zemi.

Významný vliv měl i z kulturního hlediska, protože se na rozdíl od svých předchůdců rozhodl zůstat po většinu svého života v Anglii a na dovolenou jezdil pouze do Dorsetu, čímž zahájil trend přímořských letovisek v Británii.

Během svého života také rozšířil královské domácnosti o Buckinghamský palác, dříve Buckingham House jako rodinné útočiště, a také o palác Kew a hrad Windsor.

Vědecké snahy byly podporovány i ve vzdálenějších oblastech, a to více než epická cesta kapitána Cooka a jeho posádky do Australasie. Byla to doba expanze a uskutečňování imperiálního vlivu Británie, což byla ambice, která během jeho vlády vedla k ziskům i ztrátám.

Když se Jiří ujal trůnu, zjistil, že se potýká s velmi odlišnou politickou situací než jeho předchůdci. Poměr sil se změnil a nyní byl v čele parlamentu, zatímco král musel reagovat na jeho politická rozhodnutí. Pro Jiřího to byla hořká pilulka, kterou musel spolknout, a která vedla k řadě křehkých vlád, protože se střetávaly zájmy monarchie a krále.parlament odehrál.

Nestabilita vedla k rezignaci řady klíčových politických představitelů, někteří z nich byli znovu dosazeni do funkcí, a dokonce k vyhnání. Mnoho politických sporů, které se odehrály, se odehrálo na pozadí sedmileté války, která vedla k rostoucímu počtu neshod.

Sedmiletá válka, která začala za vlády jeho dědečka, skončila v roce 1763 uzavřením Pařížské smlouvy. Válka samotná byla pro Británii nevyhnutelně plodná, protože se etablovala jako významná námořní velmoc, a tím i jako přední koloniální mocnost. Během války Británie získala celou Novou Francii v Severní Americe a podařilo se jí také obsadit několik španělských přístavů, které bylyvyměněn za Floridu.

Mezitím v Británii pokračovaly politické spory, které ještě zhoršilo Jiřího jmenování jeho učitele z dětství, hraběte z Bute, hlavním ministrem. Politické boje a zápasy mezi monarchií a parlamentem nadále vřely.

Hrabě z Bute

Kromě toho by se obtížně řešila i naléhavá otázka financí koruny, jejíž dluhy za Jiřího vlády dosáhly více než 3 milionů liber, které zaplatil parlament.

Zatímco se Británie snažila odvrátit politická dilemata doma, jejím největším problémem byl stav jejích třinácti kolonií v Americe.

Problém Ameriky se pro krále i zemi stupňoval po mnoho let. V roce 1763 byla vydána královská proklamace, která omezila expanzi amerických kolonií. Vláda se navíc snažila řešit problémy s peněžními toky doma a rozhodla, že Američané, kteří nebyli zdaněni, by měli přispívat na náklady na obranu své vlasti.

Daň vybíraná od Američanů vedla k nepřátelství, především kvůli nedostatečným konzultacím a skutečnosti, že Američané neměli žádné zastoupení v parlamentu.

V roce 1765 vydal premiér Grenville zákon o kolcích, který zavedl kolkovné na všechny dokumenty v britských koloniích v Americe. V roce 1770 se premiér lord North rozhodl zdanit Američany, tentokrát kvůli čaji, což vedlo k událostem Bostonského pití čaje.

Bostonský čajový dýchánek

Nakonec se ukázalo, že konflikt je nevyhnutelný, a v roce 1775 vypukla bitvami u Lexingtonu a Concordu americká válka za nezávislost. O rok později dali Američané v historickém okamžiku najevo své pocity Deklarací nezávislosti.

V roce 1778 se konflikt dále vyostřoval díky novému zapojení koloniálního rivala Velké Británie, Francie.

Král Jiří III. byl nyní považován za tyrana a král i země se nechtěli vzdát, a tak se válka protáhla až do britské porážky v roce 1781, kdy do Londýna dorazila zpráva, že lord Cornwallis kapituloval u Yorktownu.

Po obdržení tak hrozné zprávy neměl lord North jinou možnost než rezignovat. Následné smlouvy, které následovaly, donutily Británii uznat nezávislost Ameriky a vrátit Floridu Španělsku. Británie byla podfinancovaná a přetížená a její americké kolonie byly nadobro pryč. Pověst Británie byla otřesena, stejně jako pověst krále Jiřího III.

Následný hospodářský propad k tomu ještě přispěl.

V roce 1783 se objevila osobnost, která pomohla změnit nejen osudy Británie, ale i Jiřího III: William Pitt mladší. Bylo mu teprve dvacet let, ale v těžké době pro národ se stával stále významnější osobností. Během jeho působení v čele země vzrostla i Jiřího popularita.

Mezitím na druhé straně Lamanšského průlivu propukly politické a společenské nepokoje, které vedly k Francouzské revoluci v roce 1789, kdy byla francouzská monarchie svržena a nahrazena republikou. Takovéto nepřátelství ohrozilo postavení statkářů a vládnoucích v Británii a v roce 1793 se Francie obrátila na Británii a vyhlásila jí válku.

Británie a Jiří III. odolávali horečné atmosféře francouzských revolučních horlivců až do konfliktu, který nakonec skončil porážkou Napoleona v bitvě u Waterloo v roce 1815.

Jiřího bouřlivá vláda se mezitím stala také svědkem spojení britských ostrovů v lednu 1801 ve Spojené království Velké Británie a Irska. Tato jednota se však neobešla bez problémů, neboť Jiří III. se bránil Pittovým pokusům zmírnit některá zákonná ustanovení vůči římským katolíkům.

Vztahy mezi parlamentem a monarchií opět ovlivňovaly politické rozpory, nicméně kyvadlo moci se nyní vychýlilo výrazně ve prospěch parlamentu, zvláště když se Jiřího zdravotní stav stále zhoršoval.

Ke konci Jiřího vlády vedl jeho špatný zdravotní stav k tomu, že byl uvězněn. Dřívější záchvaty duševní nestability krále zcela a nevratně poškodily. V roce 1810 byl prohlášen za nezpůsobilého vládnout a princ z Walesu se stal princem regentem.

Ubohý král Jiří III. dožil zbytek života zavřený na hradě Windsor, jako stín svého dřívějšího já, trpící, jak dnes víme, dědičnou chorobou zvanou porfyrie, která vedla k otravě celého jeho nervového systému.

Král bohužel neměl šanci na uzdravení a 29. ledna 1820 zemřel, čímž po sobě zanechal poněkud tragickou vzpomínku na svůj pád do šílenství a špatný zdravotní stav.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.