Hrad Totnes sice není největším ani nejimpozantnějším příkladem středověkého zdiva nebo hradní stavby, ale je fantastickým místem a historickou památkou. Je jedním z nejranějších a nejlépe zachovaných příkladů dochovaných normanských zemních staveb motte and bailey a největším v Devonu (téměř dvakrát větší než Plympton a Barnstable). Pozdější středověká pevnost se stále nachází na vysokém hradním paláci.z hlíny a kamení, který měl na anglosaské obyvatele Totnesu působit dojmem normanské autority a dnes poskytuje návštěvníkům neuvěřitelný výhled na Totnes, řeku Dart a Dartmoor. "Bailey" odkazuje na velké nádvoří, které bylo původně označeno okolním příkopem a dřevěnou palisádou, ale dnes je to nádvoří obehnané kamennou zdí.

Termín "motte and bailey" je pro normanskou invazi stejně symbolický jako samotný hrad. jak "motte", tak "bailey" pocházejí ze staré francouzštiny; "motte" znamená "trávník" a "bailey" nebo "baille" znamená nízké nádvoří. je symbolický, protože normanská invaze nebyla jen nastolením nového panovníka, ale byla také kulturní invazí. přidělení statků příznivcům Viléma Dobyvatele znamenalo, žeběhem několika generací se aristokratická elita stala francouzsky mluvící a staroangličtina byla odsunuta do pozice jazyka nižších vrstev.

Hrad Totnes - podhradí

Historie hradu Totnes je skvělou ukázkou širší historie výstavby hradů v Anglii. Hrady byly další francouzskou módou, kterou k nám přineslo dobytí v roce 1066.

Staré úsloví, že hrady do Británie přinesli Normané, nemusí nutně platit; anglosaská a římská Británie využívala již dříve hradiště z doby železné, vyvýšená zemní opevněná sídla, zejména v důsledku vikinských nájezdů. Rozsáhlá strategická výstavba hradů, po níž zůstaly některé z nejlepších středověkých památek, byla inovací normanských nájezdníků.zavedli hrad typu motte-and-bailey jako (relativně!) rychlý způsob, jak prosadit svou vůdčí moc. Původně byl hrad Totnes postaven ze dřeva jako levný a rychlý zdroj. Naštěstí pro nás však byl koncem 12. století přestavěn z kamene a v roce 1326 znovu opevněn.

Hrad Totnes - pevnost

Hrad Totnes byl postaven jako prostředek k podmanění rušného anglosaského města. Zatímco mnoho Anglosasů po dobytí skutečně "lámalo chleba" s útočníky, v mnoha oblastech Anglie došlo ke vzpouře, jako tomu bylo na jihozápadě. Normanská armáda se po invazi v roce 1066 rychle dostala do Devonu, a to v prosinci 1067 až březnu 1068. Mnoho Anglosasů v Devonu a Cornwallu odmítlo složit přísahu.věrnosti Vilémovi Dobyvateli a v roce 1068 se shromáždili v Exeteru, aby podpořili nárok rodiny Harolda Godwinsona na trůn. Anglosaská kronika uvádí, že "táhl [Vilém] do Devonshiru a osmnáct dní obléhal město Exeter." Jakmile bylo toto obléhání prolomeno, normanská armáda se přehnala přes Devon a Cornwall, včetně vybudování opevnění v bohatém městě Totnes.

Hrad Totnes

Hrad a baronství Totnes byly původně uděleny Judhaelovi de Totnes, stoupenci Viléma Dobyvatele z Bretaně. Za svou podporu získal Judhael Totnes a další statky v Devonu, včetně Barnstable, zaznamenaného v Domesdayově přehledu z roku 1086. Během pobytu v Totnes založil převorství, zaznamenané v zakládací listině z roku 1087. Bohužel převorství nebylo v roce 1087 založeno.Na místě stejnojmenného převorství však stojí kostel svaté Marie z 15. století. Judhaelovo působení v Totnes bylo bohužel krátké, protože po nástupu Vilémova syna Viléma II. na trůn byl za podporu králova bratra sesazen a baronství bylo předáno královu spojenci Rogeru de Nonant. V držení rodu de Nonant zůstalo až do konce 18. století.Ve 12. století si na něj činil nárok rod de Braose, vzdálený potomek Judhaela. Hrad pak zůstal dědičný a na základě sňatků přešel na rody de Cantilupe a později de la Zouche. V roce 1485, po bitvě u Bosworthu a nástupu Jindřicha VII. na trůn, však byly pozemky uděleny Richardu Edgcombovi z Totnes. Předchozí majitelé, de la Zouche,Edgcombové jej v 16. století prodali rodině Seymourů, pozdějších vévodů ze Somersetu, kterým patří dodnes.

Totnes bylo v době normanského dobytí prestižním tržním městem se snadným přístupem k řece a přítomnost hradu mohla svědčit o tom, že anglosasové v této oblasti byli považováni za skutečnou hrozbu pro Viléma. Hrad neměl tak dobré vyhlídky jako město a na konci středověku byl z velké části nepoužívaný a obydlí, která se kdysi nacházela uvnitř

Hradní pevnost a hradby byly naštěstí zachovány, přestože vnitřní budovy chátraly, a proto se zachovaly dodnes. Samotná pevnost byla znovu využita během občanské války (1642-46), kdy ji obsadily roajalistické, "kavalírské" jednotky, ale v roce 1645 ji vypálila parlamentní "armáda nového modelu", kterou vedl sir Thomas Fairfax, když mířil do Dartmouthu asměrem na jih.

Pohled na město z hradu

Po občanské válce prodali Seymourové hrad Boganovi z Gatcombe a areál opět zchátral. V roce 1764 jej však koupil Edward Seymour, 9. vévoda ze Somersetu, jehož rodina vlastnila i nedaleký Berry Pomeroy, který byl v té době již také v troskách, čímž se areál vrátil zpět do majetku rodiny. Vévodství o areál dobře pečovalo a ve 20. a 30. letech 20. století zde dokonce bylo tenisové hřiště ačajovny otevřené pro návštěvníky! V roce 1947 předal vévoda správu nad areálem ministerstvu stavebnictví, které se v roce 1984 stalo památkovou rezervací English Heritage, jež se o něj stará dodnes.

Uvnitř hradu Totnes:

- Na vrcholu hradu se nachází 34 merlonů. Krenele (mezery mezi nimi) daly opevnění název "krenelace" s obrannými merlony, šípovými štěrbinami pro boj s útočníky a krenelami pro hlídání.

- Na hradě se zachovala pouze jedna malá místnost, a to Garderobe. Sloužila jako skladiště, jejíž název je odvozen od stejného slova jako "skříň". Tento název však má nepřeberné množství využití a nejčastěji se používá ve významu záchod. V tomto případě fungovala jako skladiště i jako záchod!

Madeleine Cambridge, manažerka zámku Totnes. Všechny fotografie © Totnes Castle.