Richard III. je dnes asi nejznámější díky nálezu jeho ostatků na parkovišti v Leicesteru.

Byl však důležitou postavou anglické středověké monarchie: bratr Eduarda IV. uzurpoval svého synovce Eduarda V. a přijal korunu za svou, aby byl o dva roky později zabit v bitvě u Bosworthu, čímž skončila nechvalně známá dynastická bitva známá jako válka růží.

Jeho smrt znamenala pro monarchii významný mezník, byl posledním z dlouhé řady králů bojujících za rod Yorků.

Narodil se v říjnu 1452 na hradě Fotheringhay jako jedenácté dítě Richarda, vévody z Yorku, a jeho manželky Cecily Neville.

V dětství se dostal pod vliv svého bratrance, hraběte z Warwicku, který ho vedl a učil ho při výcviku na rytíře. Hrabě se později stal známým jako "králotvůrce", protože se zapojil do bojů o moc v době války růží.

Jeho otec a starší bratr Edmund byli mezitím zabiti v bitvě u Wakefieldu v prosinci 1460, takže Richard a jeho druhý bratr George byli posláni na kontinent.

V době, kdy válka růží zahájila změny v osudech obou rodů, Yorku i Lancasterů, se Richard po vítězství Yorků v bitvě u Towtonu vrátil do své vlasti.

Když jeho otec padl v bitvě, převzal korunu jeho starší bratr Eduard a Richard se 28. června 1461 zúčastnil jeho korunovace a byl svědkem toho, jak se jeho bratr stal anglickým králem Eduardem IV., zatímco Richard získal titul vévoda z Gloucesteru.

Když se Eduard dostal k moci, začal hrabě z Warwicku plánovat výhodné sňatky pro své dcery. Časem se však vztahy mezi Eduardem IV. a Warwickem Králotvůrcem zhoršily a Jiří, který si vzal Warwickovu dceru Isabelu, se postavil na stranu svého nového tchána, zatímco Richard upřednostňoval svého bratra, krále Eduarda IV.

Nyní se rodinné rozpory mezi bratry jasně projevily: poté, co se Warwick v říjnu 1470 zavázal k věrnosti Markétě z Anjou, královně z rodu Lancasterů, byli Richard a Eduard nuceni uprchnout na kontinent.

V bezpečném útočišti v Burgundsku je přivítala jejich sestra Markéta, provdaná za burgundského vévodu.

O pouhý rok později se Eduard vrátil a získal zpět svou korunu po vítězstvích u Barnetu a Tewkesbury. Mladý Richard se ukázal být nápomocný, přestože mu bylo pouhých osmnáct let.

I když nebyl tak silný jako jeho bratři, jeho rytířský výcvik mu pomohl a stal se silnou bojovou silou.

Zapojil se do konfliktu u Barnetu i Tewkesbury, byl svědkem pádu Warwicka Králotvůrce a jeho bratra a nakonec se mu podařilo porazit lancasterská vojska a dosadit Eduarda na trůn.

Když byl jeho bratr obnoven jako král Eduard IV., Richard se oženil s Annou Nevillovou, která byla zároveň nejmladší dcerou hraběte z Warwicku. Bylo to její druhé manželství, první skončilo v bitvě u Barnetu, protože její manžel Eduard z Westminsteru, Lancaster, byl v bitvě zabit.

Richard III. a jeho manželka Anna Nevilleová

Toto zasnoubení, nyní již manželství s Richardem, mu zajistilo pozici jednoho z největších pozemkových vlastníků v zemi, který ovládal rozsáhlá území na severu Anglie. S tak významným finančním ziskem se pojila i velká odpovědnost. Richard se opět zhostil své úlohy a jako inteligentní taktik řídil správu regionu.

K tomu přispělo i jeho pozitivní a plodné skotské tažení v roce 1482, při němž se osvědčil jako vůdce a vojenská osobnost.

Ačkoli neměl žádný oficiální titul z regionu, jeho služba jako "pána severu" se ukázala jako velmi úspěšná a prokázala jeho schopnost zvládat povinnosti odděleně od jeho panovnického bratra, který měl stále větší pověst nemorálního muže.

Eduard IV. v té době trpěl stále horší pověstí a mnozí považovali jeho dvůr za zhýralý a zkorumpovaný. Jako král měl mnoho milenek a dokonce nechal svého bratra Jiřího, vévodu z Clarence, obvinit ze zrady a v roce 1478 zavraždit.

Richard se mezitím snažil distancovat od bratrovy nepříznivé pověsti a zároveň stále více podezříval Eduardovu manželku Alžbětu Woodvillovou a její širší příbuzenstvo.

Richard věřil, že Alžběta má velký vliv na králova rozhodnutí, a dokonce ji podezříval z účasti na vraždě svého bratra Jiřího, vévody z Clarence.

V roce 1483, kdy Eduard IV. nečekaně zemřel a zanechal po sobě dva syny a pět dcer, se takový kontext nedůvěry a podezírání znovu objevil. Jeho nejstarší syn byl dědicem trůnu a měl se stát Eduardem V..

Eduard již učinil opatření a svěřil blaho svého syna Richardovi, který byl jmenován "lordem protektorem". To bude znamenat začátek boje o moc mezi Richardem a Woodvilly o Eduarda V. a jeho nástup na trůn.

Woodvillové, včetně hraběte Riverse, strýce mladého Eduarda V., měli silný vliv na jeho výchovu a chtěli zrušit Richardovu roli protektora a místo toho ustavit regentskou radu, která by Eduarda V. okamžitě učinila králem, zatímco moc by zůstala v jejich rukou.

Pro Richarda byl takový vliv Alžběty Woodvillové a její rozvětvené rodiny nepřijatelný, a tak vymyslel plán, který by zajistil osud jorkšírského trůnu jemu samotnému, zatímco mladý Eduard V., kterému bylo teprve dvanáct let, by se stal vedlejší škodou.

V následujících týdnech, v době před korunovací Eduarda V., Richard zadržel královskou výpravu, donutil ji k rozchodu a vydal příkaz k zatčení hraběte Riverse a Eduardova nejstaršího nevlastního bratra. Oba byli nakonec popraveni.

S pomocí Richardova zásahu parlament oznámil, že Eduard a jeho mladší sourozenci jsou nemanželští, a novým právoplatným následníkem trůnu se stal Richard.

Eduard V. se navzdory všem protestům nechal Richardem osobně doprovodit do londýnského Toweru, aby se k němu později připojil i jeho mladší bratr. Oba chlapci, kteří se stali známými jako "princové v Toweru", už nikdy nebyli spatřeni, předpokládalo se, že byli zavražděni. Richard úspěšně uzurpoval svého synovce a v roce 1483 se stal anglickým králem.

Princové v Toweru, Eduard V. a jeho bratr Richard, vévoda z Yorku

Richard byl 6. července 1483 korunován spolu se svou manželkou Annou, čímž začala jeho bouřlivá dvouletá vláda.

Po pouhém roce na trůnu zemřel v červenci 1483 jeho jediný syn Eduard, čímž Richard zůstal bez přirozených dědiců a otevřel tak prostor pro spekulace a pokusy o získání trůnu.

Mezitím královna Anna, pohroužená do zármutku nad svým synem, ve Westminsterském paláci v pouhých osmadvaceti letech zemřela.

Richard, který ztratil syna a dědice, se rozhodl jmenovat svým nástupcem Jana de la Pole, hraběte z Lincolnu. Taková nominace vedla lancasterské síly k tomu, aby si pro nástupnictví zvolily vlastního zástupce: Jindřicha Tudora.

Během dvou let vlády musel Richard čelit hrozbám a výzvám, které ohrožovaly jeho královské postavení, přičemž nejúčinnější opozici představoval Jindřich Tudor, který chtěl ukončit Richardovu vládu a rod Yorků.

Mezi další vůdčí osobnosti vzpoury patřil i jeden z jeho bývalých spojenců, Henry Stafford, 2. vévoda z Buckinghamu.

Pouhé dva měsíce po korunovaci čelil Richard vzpouře vévody z Buckinghamu, kterou se naštěstí pro krále podařilo snadno potlačit.

O dva roky později se však zdálo, že Jindřich Tudor představuje vážnější hrozbu, když se svým strýcem Jasperem Tudorem dorazil do jižního Walesu s velkým vojskem tvořeným francouzskými vojáky.

Tato nově shromážděná armáda procházela oblastí, zvyšovala tempo a získávala nové rekruty.

Nakonec se střet s Richardem měl odehrát na Bosworthském poli v srpnu 1485. Tato epická bitva měla definitivně ukončit probíhající dynastický boj, který určoval toto období anglických dějin.

Richard byl připraven bojovat a narychlo shromáždil velké vojsko, které u Market Bosworthu zadrželo armádu Jindřicha Tudora.

Bitva u Bosworthu

Další důležitou postavou v této bitvě byl Jindřichův nevlastní otec lord Thomas Stanley, který měl v rukou rozhodující pravomoc při rozhodování, kterou stranu bude podporovat. Nakonec přeběhl od Richardovy podpory a změnil svou věrnost na stranu Jindřicha Tudora, přičemž s sebou vzal asi 7 000 bojovníků.

Tento okamžik byl pro Richarda rozhodující, protože bitva měla určit jeho budoucnost jako krále.

Richardova armáda měla stále početní převahu nad Jindřichovými muži, a proto se rozhodl vést své síly pod velením vévody z Norfolku a hraběte z Northumberlandu, zatímco Jindřich Tudor si vybral zkušeného hraběte z Oxfordu, který následně zatlačil Norfolkovy muže zpět přes bitevní pole.

Northumberland by se také ukázal jako neúčinný a Richard vycítil, že je třeba jednat, a vyrazil se svými muži přes bitevní pole s cílem zabít svého protivníka a vyhlásit vítězství. Takový plán se však bohužel Richardovi nepodařilo uskutečnit, neboť se ocitl v obklíčení lorda Stanleyho a jeho mužů, což mělo za následek jeho smrt na bitevním poli.

Richardova smrt znamenala konec rodu Yorků. Byl také posledním anglickým králem, který zemřel v bitvě.

Mezitím se chystal nový král a nová dynastie: Tudorovci.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.