Král Harold I., známý také jako Harold Zajíc, byl anglickým králem jen několik let a vyplnil tak mezeru mezi svým slavným otcem, králem Cnutem, a svým mladším bratrem Harthacnutem, který se měl stát králem.

Když si Harold v roce 1035 zajistil trůn, strávil většinu času u moci tím, že se snažil neztratit anglickou korunu.

Jako syn krále Cnuta a Aelgifu z Northamptonu měl Harold se svým bratrem Sveinem zdědit rozsáhlé království, které Cnut budoval na území rozkládajícím se v severní Evropě.

To se však mělo změnit, když se v roce 1016, poté co Knut úspěšně dobyl Anglii, oženil s Emmou Normandskou, vdovou po králi Aethelredovi, aby si zajistil své postavení v království.

Emma Normandská se svými dětmi

Tento druh sňatků nebyl v té době neobvyklý a bylo považováno za společensky přijatelné vzít si novou manželku a zavrhnout tu první, zejména pokud to bylo motivováno politicky.

Svazek Cnuta a Emmy pomohl upevnit jejich postavení a velmi rychle se jim narodily dvě děti, syn Harthacnut a dcera Gunhilda.

Mezitím měla Ema Normandská již dva syny z předchozího manželství s králem Aethelredem, Alfréda Athelinga a Eduarda Vyznavače, kteří strávili většinu svého mládí ve vyhnanství v Normandii.

Narozením Harthacnuta se výrazně změnila nástupnická práva obou smíšených rodů, neboť jejich syn Harthacnut měl nyní zdědit otcovo postavení.

Harold, plod Cnutova prvního vztahu, byl v boji o nástupnictví vynechán, což pro něj znamenalo velkou osobní i profesní ránu. Cnutův nový svazek s Emmou navíc přivedl na scénu další dva možné uchazeče o anglický trůn v podobě jejích prvních synů Alfréda a Eduarda.

Harold musel vyčkávat, než se odhodlá zmocnit se koruny pro sebe.

Mezitím si vysloužil přezdívku Harold Harefoot, která souvisela s jeho rychlostí a hbitostí při lovu.

Jeho bratr Harthacnut se však připravoval na cestu budoucího krále a většinu času trávil v Dánsku.

V době, kdy jejich otec v roce 1035 zemřel, vybudoval král Knut rozsáhlou severomořskou říši.

Harthacnut měl zdědit jeho plášť a s ním i všechny problémy spojené s kralováním. Harthacnut se rychle stal dánským králem a okamžitě musel čelit problémům, které mu hrozily od norského krále Magnuse I. V důsledku toho se Harthacnut začal věnovat svému skandinávskému panství, takže anglická koruna byla nejistě zranitelná vůči politickým záměrům jiných.

Harold Harefoot se chopil příležitosti a zmocnil se anglické koruny, zatímco Harthacnut zůstal v Dánsku a řešil povstání v Norsku, které svrhlo jejich bratra Sveina.

Po své smrti rozdělil Knut svůj císařský majetek mezi své tři syny, avšak Harold se velmi rychle chopil příležitosti zmocnit se otcova pokladu a učinil tak s potřebnou podporou hraběte Leofrica z Mercie.

Mezitím byl Harold na Witangemotu (velkém koncilu) v Oxfordu v roce 1035 potvrzen jako anglický král. Neobešlo se to však bez výrazného odporu. K Haroldovu zděšení ho canterburský arcibiskup odmítl korunovat a místo toho mu nabídl, že obřad provede bez obvyklého královského žezla a koruny. Arcibiskup Ethelnoth místo toho regálie položil na oltář kostelaa vytrvale odmítal jeho odstranění.

V reakci na to se Harold zcela zřekl křesťanského náboženství a údajně odmítl chodit do kostela, dokud nebude korunován.

Aby toho nebylo málo, Ema Normandská získávala silnou podporu a podařilo se jí udržet si moc ve Wessexu především díky podpoře wessexské šlechty, zejména hraběte Godwina.

Emma tak působila jako regentka ve Wessexu, kde tvrdě bojovala o přístup k moci na trůně pro svého syna a dědice.

Když se navíc dozvěděla zprávu o Cnutově smrti, její dva synové z předchozího manželství s králem Aethelredem se vydali do Anglie. Poté, co v Normandii shromáždili loďstvo, připluli Eduard a Alfréd do Anglie, aby zjistili, že podpora jejich příjezdu je velmi nedostatečná, protože mnozí měli odpor k vládě jejich otce.

Místní obyvatelé města Southampton zahájili protesty a donutili bratry, aby si uvědomili, že nálady veřejnosti jsou značně proti nim, což je přimělo k návratu do vyhnanství v Normandii.

Jejich matka mezitím zůstala sama ve Wessexu a jejich nevlastní bratr Harthacnut, který se měl stát anglickým králem, byl stále uvězněn v Dánsku.

Tato situace se tak pro Harolda Harefoota ukázala jako ideální. Jeho úkol však zdaleka nebyl u konce, protože nyní, když si zajistil královský titul, měl před sebou mnohem větší úkol - udržet si moc.

Aby zajistil, že žádný jiný uchazeč o trůn nebude moci destabilizovat jeho moc, byl Harold ochoten udělat vše pro to, aby se tak nestalo.

V roce 1036 se Harold rozhodl nejprve vypořádat se syny Emy Normandské Eduardem a Alfrédem a využil k tomu pomoci nikoho jiného než hraběte Godwina, který předtím slíbil Emě věrnost.

Když Godwin pozoroval Haroldův nástup k moci, změnil stranu a jednal ve prospěch nového krále. Bohužel taková zrada měla být ještě osobnější, když byl zavražděn Emmin syn Alfred Atheling.

V roce 1036 se návštěva Alfréda a Eduarda u jejich matky v Anglii ukázala jako past a skončila Alfrédovou smrtí z rukou Godwina.

Zatímco oba bratři měli být pod ochranou svého bratra krále Harthacnuta, Godwin jednal na příkaz Harolda Harefoota.

Když se oba muži vydali na návštěvu Emy Normandské ve Winchesteru, ocitl se Alfréd tváří v tvář hraběti Godwinovi a skupině mužů, kteří byli věrní Haroldovi.

Při setkání s Alfrédem prý Godwin předstíral mladému princi loajalitu, slíbil mu najít ubytování a nabídl se, že ho doprovodí na cestě.

Alfréd a jeho muži, kteří byli nyní v rukou proradného hraběte a vůbec si neuvědomovali jeho podvod, pokračovali v cestě, ale nikdy nedorazili do cíle, protože Godwin se ho a jeho mužů zmocnil, svázal je dohromady a téměř všechny zabil.

Alfréda však nechali naživu a přivázali ho ke koni, odkud ho na lodi odvezli do kláštera v Ely, kde mu vydloubli oči a on později na následky zranění zemřel.

Krutá smrt Alfréda a jeho bratra Eduarda, který jen o vlásek unikl takovému osudu, když uprchl zpět do Normandie, ukázala, jak krutou taktiku byl Harold ochoten použít, aby si ho nikdo nemohl přivlastnit.

Navíc ukázala, jak se anglo-dánská šlechta nyní spojila s Haroldovou věcí a že lidé jako Alfréd, Eduard a Ema nebyli v takovémto horkém klimatu vítáni.

V roce 1037 byl Harold i přes počáteční odpor canterburského arcibiskupa přijat za anglického krále.

Emma, která se nyní nacházela v exilu na kontinentu, se měla setkat se svým synem Harthacnutem v Bruggách, kde měli začít jednat o strategii, jak Harolda sesadit z trůnu.

Nakonec se ukázalo, že Haroldova moc byla krátkodobá, protože se nedožil zahájení Harthacnutovy invaze.

Několik týdnů před plánovaným nájezdem na anglické pobřeží Harold 17. března 1040 v Oxfordu zemřel na záhadnou nemoc. Následně byl pohřben ve Westminsterském opatství. To však nemělo být místem jeho posledního odpočinku, protože Harthacnutův příjezd do Anglie přinesl atmosféru pomsty. Následně nařídil Haroldovo tělo exhumovat, setnout a hodit do řeky.Temže jako trest za to, že nařídil zabití Alfreda Athelinga.

Haroldovo tělo bylo později vytaženo z vody a uloženo na hřbitově v Londýně, čímž skončila krátká a rozhořčená bitva o moc a prestiž, v níž následníci a potomci krále Cnuta usilovali o místo v učebnicích dějepisu a zoufale se snažili uniknout stínu, který na ně vrhal král Cnut Veliký.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.