Ne Waterloo, ale Peterloo!

Anglie není zemí častých revolucí; někteří říkají, že je to proto, že naše počasí není příznivé pro pochody a nepokoje pod širým nebem.

Ať už však bylo počasí jakékoliv, na počátku 19. století začali pracující muži demonstrovat v ulicích a požadovat změny ve svém pracovním životě.

V březnu 1817 se šest set dělníků vydalo ze severního Manchesteru na pochod do Londýna. Těmto demonstrantům se začalo říkat "Blanketeers", protože každý z nich nesl deku. Deka se nosila kvůli teplu během dlouhých nocí na cestě.

Do Londýna se podařilo dostat pouze jednomu "Blanketeerovi", protože vůdci byli uvězněni a "řadoví členové" se rychle rozprchli.

V témže roce vedl Jeremiah Brandreth dvě stovky dělníků z Derbyshiru do Nottinghamu, aby se podle svých slov zúčastnili všeobecného povstání. To však nebylo úspěšné a tři z vůdců byli popraveni za velezradu.

V roce 1819 se však v Manchesteru na St.Peter's Fields konala vážnější demonstrace.

Toho 16. srpna se na náměstí svatého Petra sešlo velké množství lidí, jejichž počet se odhadoval na 60 000, a nesli transparenty s hesly proti obilním zákonům a za politické reformy. Jejich hlavním požadavkem bylo získat hlas v parlamentu, protože průmyslový sever byl v té době slabě zastoupen. Na počátku 19. století měla volební právo jen 2 % Britů.

Tehdejší soudci byli znepokojeni velikostí shromáždění a nařídili zatčení hlavních řečníků.

Při pokusu o uposlechnutí rozkazu zaútočila manchesterská a salfordská kavalerie (amatérské jezdectvo používané k obraně domova a udržování veřejného pořádku) na dav, srazila ženu a zabila dítě. Henry "Orator" Hunt, radikální řečník a agitátor té doby, byl nakonec zadržen.

K rozehnání demonstrantů byl poté povolán 15. královský husarský pluk, jezdecký pluk pravidelné britské armády. Vytáhli šavle, zaútočili na shromáždění a ve všeobecné panice a chaosu, který následoval, bylo zabito jedenáct lidí a asi šest set jich bylo zraněno.

Útok manchesterské Yeomanry u Peterloo

Název Peterloo se poprvé objevil v místních manchesterských novinách několik dní po masakru. Název měl zesměšnit vojáky, kteří napadli a zabili neozbrojené civilisty, a přirovnat je k hrdinům, kteří nedávno bojovali a vrátili se z bojiště u Waterloo.

Masakr vyvolal velké pobouření veřejnosti, ale tehdejší vláda se postavila na stranu soudců a v roce 1819 přijala nový zákon, tzv. šest zákonů, který měl kontrolovat budoucí agitaci.

Šest zákonů nebylo populárních; upevňovaly zákony proti dalším nepokojům, které podle tehdejších soudců předznamenávaly revoluci!

Lidé se na těchto šest zákonů dívali s obavami, protože umožňovaly prohledat jakýkoli dům bez soudního příkazu pro podezření, že se v něm nacházejí střelné zbraně, a veřejná shromáždění byla prakticky zakázána.

Periodika byla zdaněna tak přísně, že jejich cena byla pro chudší vrstvy nedostupná, a soudci dostali pravomoc zabavit jakoukoli literaturu, která byla považována za pobuřující nebo rouhačskou, a každé shromáždění ve farnosti, na němž se sešlo více než padesát lidí, bylo považováno za nezákonné.

Šest zákonů vyvolalo zoufalou reakci a muž jménem Arthur Thistlewood naplánoval něco, co se stalo známým jako spiknutí na Cato Street....vraždu několika ministrů vlády při večeři.

Spiknutí se nezdařilo, protože jeden ze spiklenců byl špion a informoval o spiknutí své pány, ministry.

Thislewood byl dopaden, shledán vinným z velezrady a v roce 1820 oběšen.

Soudní proces a poprava Thistlewooda představovaly závěrečný akt dlouhé série konfrontací mezi vládou a zoufalými protestujícími, ale všeobecný názor byl, že vláda zašla příliš daleko, když tleskala "Peterloo" a přijala šest zákonů.

Nakonec v zemi zavládla střízlivější nálada a revoluční horečka definitivně opadla.

Dnes se však všeobecně uznává, že Petrův masakr připravil půdu pro Velký reformní zákon z roku 1832, který vytvořil nová poslanecká křesla, mnohdy v průmyslových městech severní Anglie. Byl to významný krok k tomu, aby obyčejní lidé získali volební právo!