Opatství Rufford je obklopeno 150 akry nádherného parku a je velkou historickou památkou zasazenou do krajiny hrabství Nottinghamshire.

Na počátku svého života byl cisterciáckým opatstvím, ale značně ho ovlivnila vláda krále Jindřicha VIII. a následné zrušení klášterů. Stejně jako mnoho jiných opatství v této době měla být i samotná budova později přebudována a v 16. století se stala velkolepým venkovským sídlem.

V nedávné době byla bohužel část budovy zbořena a z kdysi velkého historického opatství zbyly jen zbytky.

Dnes je přístupný široké veřejnosti jako Rufford Country Park, krásné a malebné sídlo s kilometry lesních procházek, atraktivními zahradami a množstvím divoké přírody, kterou můžete obdivovat a pozorovat.

Zahrady opatství Rufford Abbey jsou ideálním místem k odpočinku, procházkám a obdivování krajiny, protože nabízí spoustu možností k prozkoumání, včetně nádherného umělého jezera, které je nyní domovem řady druhů ptáků a dalších volně žijících živočichů.

Bývalé opatství a venkovské sídlo je památkově chráněné jako budova I. stupně, kterou založil Gilbert de Gant, hrabě z Lincolnu, v roce 1146.Mělo se stát cisterciáckým opatstvím s mnichy z opatství Rievaulx.

Pro cisterciácký řád byla typická přísná řehole, která začala v Citeaux ve Francii a postupně se rozšířila po celém kontinentu. V roce 1146 se asi dvanáct mnichů z opatství Rievaulx, jednoho z nejznámějších anglických cisterciáckých klášterů, přestěhovalo pod vedením opata Gamella do Nottinghamshiru.

Změny, které provedli, se týkaly i toho, že na nově získané půdě postavili kostel a vybudovali infrastrukturu potřebnou k udržení dobrého zásobování vodou pro vlastní potřeby i pro lukrativní vlnařský průmysl.

Ve středověké Anglii byla opatství v této době nesmírně důležitými institucemi, které se staly centry nejen náboženského života, ale také politických a hospodářských struktur. Mniši zastávali politické funkce a byli také důležitou součástí obchodu s vlnou v severní Anglii. Opatství představovalo záchrannou infrastrukturu místní komunity a zároveň bylo epicentrem činnosti.

Bohužel s takovou mocí, kterou mniši disponovali, docházelo i k vysoké míře korupce a špatnému hospodaření s finančními prostředky. Řeholní instituce středověké Anglie se tak staly baštami chamtivosti a rozmařilého životního stylu, což bylo v příkrém rozporu s duchovním životem, který byl zamýšlen při vzniku takového společenství.

V roce 1156 dal anglický papež Adrian IV. opatství požehnání, což vedlo k jeho značnému rozšíření do okolních vesnic. Pro místní obyvatele to bohužel znamenalo vystěhování v oblastech, jako jsou Cratley, Grimston, Rufford a Inkersall.

Výstavba nové vesnice Wellow byla stavbou, která měla poskytnout ubytování některým z postižených. Přesto docházelo ke konfliktům mezi opatem a místními obyvateli, kteří se často střetávali kvůli právům na pozemky, zejména kvůli získávání dřeva z lesa.

Stavba opatství byla mezitím v plném proudu a měla pokračovat i v dalších desetiletích.

Stejně jako mnoho dalších opatství na britských ostrovech i Rufford bohužel čekal smutný osud, když Jindřich VIII. zahájil proces rušení klášterů, který začal v roce 1536 a skončil v roce 1541. V rámci tohoto procesu byly kláštery, konventy, převorství a řeholní domy po celé Británii zrušeny a jejich majetek a příjmy byly zcizeny.

Díky této politice se král Jindřich VIII. odtrhl od římské církve a získal zpět majetek katolické církve, čímž posílil pokladnu koruny. Jindřich VIII. byl nyní nejvyšší hlavou anglikánské církve, čímž se vymezil vůči papežské moci, která byla nad církvemi dříve uzákoněna.

Na opatství se měl obrátit hněv nově nabyté moci Jindřicha VIII., který vyslal dva vyšetřující komisaře, aby našli důvody pro trvalé uzavření opatství.

Vzhledem k tomu, že mniši měli tak velkou hodnotu, byl Rufford důležitým majetkem. Proto oba důstojníci tvrdili, že v opatství objevili řadu zavrženíhodných hříchů. Jedním z nich bylo obvinění, že opat Tomáš z Doncasteru byl ve skutečnosti ženatý a porušil slib čistoty s mnoha ženami.

Dny cisterciáckého opatství byly sečteny a v následujících letech královská komise opatství Rufford definitivně uzavřela.

Po této smutné sérii událostí v opatství se začaly šířit zvěsti o duchovi, mnichovi s lebkou, který se skrývá ve stínech opatství.

Nicméně nastávala nová éra a podobně jako mnoho jiných církevních institucí v celé zemi se opatství ocitlo v rukou nového majitele, 4. hraběte ze Shrewsbury, a bylo přeměněno na panství, velké venkovské sídlo. Přeměněno na venkovské sídlo a přetvořeno dalšími generacemi rodiny Talbotů, v roce 1626 přešlo panství na Mary Talbotovou, sestru 7. a 8. hraběte ze Shrewsbury.Earls.

Sňatkem Mary Talbotové přešlo venkovské sídlo Rufford na jejího manžela, sira George Savilea, 2. baroneta, a zůstalo v rodině Savileů po několik století. Postupem času byl dům rozšiřován a upravován dalšími generacemi rodiny. Mezi některá vylepšení patřilo přidání pěti ledáren, předchůdce ledničky, a také lázeňského domu.výstavba velkého a impozantního jezera, kočárovny, mlýna a vodárenské věže. Dnes z původních ledáren zůstaly jen dvě.

Za vlastnictví rodiny Savileových se panství rozrostlo ve velké lovecké sídlo, typické pro tehdejší venkovská sídla.V roce 1851 však došlo k dramatickému střetu mezi hajnými a bandou čtyřiceti pytláků, kteří protestovali proti monopolizaci lovu bohatou elitou v oblasti.

Incident se rychle vyostřil a došlo k bitce mezi protestujícími pytláky a deseti hajnými z panství, v jejímž důsledku jeden z hajných zemřel na proraženou lebku. Viníci byli následně zatčeni a odsouzeni k trestu za zabití a vyhoštění. V populární kultuře se incident stal zdrojem populární balady s názvem Pytláci z Ruffordského parku.

V průběhu staletí se správa panství rychle stala těžkým úkolem a v roce 1938 se správci panství rozhodli pro prodej, přičemž část pozemků připadla siru Albertu Ballovi, zatímco dům byl v držení Harryho Cliftona, známého aristokrata.

Vzhledem k tomu, že se nad kontinentem zlověstně vznášela vyhlídka na válku, vystřídalo se v následujícím desetiletí na panství několik majitelů. Sloužilo jako kanceláře kavalerie a byli v něm také ubytováni italští váleční zajatci.

Bohužel v 50. letech 20. století se venkovské sídlo vlivem války a zanedbávání nacházelo v žalostném stavu. Od konce 50. let 20. století se venkovské sídlo znovu proměnilo v nádherný venkovský park s velkým množstvím divoké zvěře, krásnými strukturovanými zahradami a klidným a tichým jezerem.

Opatství Rufford má za sebou pohnutou historii. Pozůstatky středověkého kláštera jsou dnes krásně zarámovány nádhernou krajinou hrabství Nottinghamshire.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.