"Kdy může jejich sláva pohasnout?

Ó, jak divoce útočili!"

Tato slova proslavil Alfred Lord Tennyson ve své básni "The Charge of the Light Brigade" a vztahují se k osudnému dni 25. října 1854, kdy asi šest set mužů vedených lordem Cardiganem vjelo do neznáma.

Útok proti ruským jednotkám byl součástí bitvy u Balaklavy, konfliktu, který tvoří mnohem větší sérii událostí známých jako krymská válka. Rozkaz k útoku se ukázal být pro britské kavaleristy katastrofální: šlo o katastrofální omyl plný chybných informací a nedorozumění. Katastrofální útok se do historie zapsal jak svou statečností, tak tragédií.

Krymská válka byl konflikt, který vypukl v říjnu 1853 mezi Rusy na jedné straně a aliancí britských, francouzských, osmanských a sardinských vojsk na straně druhé. Během následujícího roku se odehrála bitva u Balaklavy, která začala v září, kdy na Krym dorazila spojenecká vojska. Ústředním bodem této konfrontace byla důležitá strategická námořní základna Sevastopol.

Spojenecká vojska se rozhodla obléhat přístav Sevastopol. 25. října 1854 zahájila ruská armáda vedená knížetem Menšikovem útok na britskou základnu v Balaklavě. Zpočátku se zdálo, že ruské vítězství je na spadnutí, protože získali kontrolu nad některými hřebeny obklopujícími přístav, a ovládli tak spojenecká děla. Přesto se Spojencům podařilo seskupit adržel Balaklavu.

Jakmile byly ruské síly zadrženy, rozhodli se Spojenci získat zpět svá děla. Toto rozhodnutí vedlo k jedné z nejkritičtějších částí bitvy, dnes známé jako Charge of the Light Brigade. Rozhodnutí lorda Fitzroye Somerseta Raglana, který byl britským vrchním velitelem na Krymu, spočívalo v tom, že se podíval směrem k výšinám Causeway, kde se domníval, že se Rusové zmocňují dělostřeleckých zbraní.

Lord Raglan

Rozkaz daný jezdectvu, složenému z těžké a lehké brigády, zněl, aby postupovalo s pěchotou. lord Raglan předal tuto zprávu s očekáváním okamžité akce jezdectva s tím, že pěchota bude následovat. bohužel kvůli nedostatečné komunikaci nebo určitému nedorozumění mezi Raglanem a velitelem jezdectva Georgem Binghamem, hrabětem z Lucanu, se tato akce neuskutečnila.Místo toho se Bingham a jeho muži zdrželi asi pětačtyřicet minut a očekávali, že pěchota dorazí později, aby mohli postupovat společně.

Bohužel kvůli přerušení komunikace Raglan horečně vydal další rozkaz, tentokrát "rychle postupovat na frontu". Pokud však hrabě z Lucanu a jeho muži viděli, nebyly vidět žádné známky toho, že by se Rusové zmocnili nějakých děl. To vedlo k chvilkovému zmatku, který přiměl Binghama, aby se Raglanova pobočníka zeptal, kde přesně má kavalerie zaútočit. Odpověďod kapitána Nolana bylo gestikulovat směrem k Severnímu údolí namísto ke Causeway, což byla zamýšlená pozice pro útok. Po krátké poradě tam a zpět bylo rozhodnuto, že musí postupovat výše zmíněným směrem. Strašlivá chyba, která bude stát mnoho životů, včetně Nolana samotného.

Mezi ty, kteří mohli převzít odpovědnost za rozhodnutí, patřil Bingham, hrabě z Lucanu, a jeho švagr James Brudenell, hrabě z Cardiganu, který velel lehké brigádě. Naneštěstí pro ty, kteří pod nimi sloužili, se navzájem nesnášeli a sotva spolu mluvili, což byl vzhledem k závažnosti situace velký problém.charakter si získal velký respekt u svých mužů, kteří bohužel museli toho dne poslouchat jejich nešťastné rozkazy.

Lucan i Cardigan se rozhodli špatně interpretované rozkazy splnit, přestože vyjádřili jisté obavy, a proto nasadili do boje asi šest set sedmdesát příslušníků lehké brigády. Vytáhli šavle a zahájili osudný kilometr a čtvrt dlouhý útok, přičemž čelili ruským jednotkám, které na ně střílely ze tří různých směrů. Jako první padl kapitán Nolan,Raglanův pobočník.

Hrůzy, které následovaly, by šokovaly i toho nejzkušenějšího důstojníka. Svědci vyprávěli o tělech potřísněných krví, chybějících končetinách, mozcích rozmetaných na kusy a kouři plnícím vzduch jako obrovská sopečná erupce. Ti, kteří při střetu nezemřeli, tvořili dlouhý seznam obětí, přičemž asi sto šedesát jich bylo ošetřeno se zraněními a asi sto deset jich při útoku zemřelo.Ten den přišli o život nejen muži, ale údajně i čtyři stovky koní. Cena, kterou museli vojáci zaplatit za nedostatečnou vojenskou komunikaci, byla vysoká.

Zatímco lehká brigáda bezmocně útočila na cíl ruské palby, Lucan vedl dopředu těžkou brigádu s francouzským jezdectvem, které zaujalo levou část pozice. Majoru Abdelalovi se podařilo vést útok až na Fedioukinské výšiny k boku ruské baterie a donutit ji ustoupit.

Lehce zraněný Lucan, který tušil, že lehká brigáda je odsouzena k záhubě, vydal rozkaz, aby se těžká brigáda zastavila a ustoupila, čímž Cardigan a jeho muži zůstali bez podpory. Důvodem Lucanova rozhodnutí prý byla snaha zachovat svou jezdeckou divizi, neboť zlověstné vyhlídky lehké brigády byly podle jeho názoru již nezachranitelné: "Proč přidávat další ztráty na straněseznam?" řekl prý Lucan lordu Pauletovi.

Mezitím, co lehká brigáda útočila do nekonečného smogu zkázy, ti, kteří přežili, se zapojili do boje s Rusy a snažili se přitom zmocnit děl. Přeskupili se do menších skupin a připravili se k útoku na ruskou jízdu. Říká se, že se Rusové pokusili rychle vypořádat s těmi, kteří přežili, ale kozáci a další vojáci byli znervózněni, když viděli, že Britové jsou naživu.Ruská jízda se stáhla zpět a zpanikařila.

V této fázi bitvy už byli všichni přeživší členové lehké brigády za ruskými děly, avšak chybějící podpora Lucana a jeho mužů znamenala, že si ruští důstojníci rychle uvědomili jejich přesilu. Ústup byl proto zastaven a byl vydán rozkaz zaútočit do údolí za Brity a zablokovat jim únikovou cestu. Pro ty, kteří se dívali dál,Pro zbývající bojovníky brigády to vypadalo na mrazivý okamžik, ale dvě skupiny přeživších jako zázrakem rychle prorazily past a daly se na útěk.

Bitva pro tyto odvážné a statečné muže ještě neskončila, stále se dostávali pod palbu děl na výšinách Causeway Heights. Ohromující statečnost mužů uznali i nepřátelé, kteří prý poznamenali, že ani zranění a sesednutí Angličané se nevzdávají.

Směsice emocí přeživších i přihlížejících znamenala, že Spojenci nebyli schopni pokračovat v dalších akcích. Následující dny, měsíce a roky vedly k vášnivým debatám o vině za zbytečné utrpení, které se toho dne odehrálo. Na "Charge of the Light Brigade" se bude vzpomínat jako na bitvu plnou krveprolití, omylů, lítosti a traumat, ale také jako na bitvu, která se odehrála v době, kdy sestatečnost, vzdor a vytrvalost.

Jessica Brainová je spisovatelka na volné noze specializující se na historii, žije v Kentu a je milovnicí všeho historického.