Mungo Park byl neohrožený a odvážný cestovatel a objevitel původem ze Skotska. V bouřlivém 18. století prozkoumával západní Afriku a byl vlastně prvním člověkem ze Západu, který se vydal do střední části řeky Niger. Během svého krátkého života byl uvězněn maurským náčelníkem, prožil nevýslovné útrapy, procestoval tisíce kilometrů v Africe i po celém světě,podlehl horečce a bláznovství, a dokonce byl mylně považován za mrtvého. Jeho život byl sice krátký, ale naplněný odvahou, nebezpečím a odhodláním. Právem se na něj vzpomíná jako na objevitele z ranku a kalibru kapitána Cooka nebo Ernesta Shackletona. Co přimělo Parka, syna farmářského nájemce ze Selkirku, aby se vydal tak daleko od slaných břehů Skotska do nejhlubších,nejtemnější, Afrika?

Mungo Park se narodil 11. září 1771 a zemřel v roce 1806 v neuvěřitelně mladém věku 35 let. Vyrůstal na nájemní farmě v Selkirkshiru. Farmu vlastnil vévoda z Buccleuch, mimochodem jeden z předků nenapodobitelné fiktivní postavy Nicka Carawaye, důvěrníka a přítele záhadného Jaye Gatsbyho ve slavném díle F. Scotta Fitzgeralda "Velký Gatsby". Kdo ví, coFitzgerald zvolil vévodu z Buccleuch jako Carawayova vzdáleného skotského předka?

Skutečný vévoda byl však neméně důležitý, neboť byl hospodářem mladého Parka, který v 17 letech opustil rodinnou farmu, aby se mohl věnovat vzdělávání a studovat na proslulé Edinburské univerzitě. Není nepochybně náhoda, že brzy slavný Park studoval na Edinburské univerzitě v době osvícenství ve Skotsku. Někteří z Parkových dřívějších současníků nauniverzity patřili, ať už jako studenti nebo vyučující, takoví slavní skotští myslitelé a filozofové jako David Hume, Adam Ferguson, Gershom Carmichael a Dugald Stewart. Je nepopiratelné, že tato univerzita vychovala některé z nejvýznamnějších myslitelů, objevitelů, dobrodruhů, vynálezců, vědců, inženýrů a lékařů té doby. Park se měl k těmto řadám připojit jako lékař i jako objevitel.Park studoval botaniku, medicínu a přírodopis. V tomto oboru vynikal a v roce 1792 promoval.

Po dokončení studií strávil léto botanickými pracemi na skotské vysočině. To však mladíkovi nestačilo k ukojení zvědavosti a jeho pohled se obrátil na východ, do tajemného Orientu. Mungo se připojil k lodi Východoindické společnosti jako chirurg a v roce 1792 odcestoval na asijskou Sumatru. Vrátil se s prací o novém druhu sumaterské ryby.Pro botaniku a přírodovědu sdílel mnoho rysů přírodovědce Charlese Darwina, který ho měl následovat o několik let později. Je zřejmé, že Parkovy zážitky z přírody na Sumatře v něm jednoznačně podnítily cestovatelskou vášeň a určily směr jeho dalšího odvážného a smělého života. Jinak řečeno, právě na Sumatře se zrodilo semínko jeho cestovatelské vášně.objevování a dobrodružství a cestování a objevování se pevně usadilo v Parkově neohroženém srdci.

V roce 1794 se Park připojil k Africkému sdružení a v roce 1795 se vydal na palubě lodi s příznačným názvem "Endeavour" do Gambie v západní Africe. Tato cesta měla trvat dva roky a prověřit veškerou Parkovu rozhodnost a rezervovanost. Urazil asi 200 mil po řece Gambii a právě během této plavby byl zajat a na čtyři měsíce uvězněn maurským náčelníkem. Podmínky jeho uvěznění lze jen těžko popsat.nějak se mu podařilo s pomocí obchodníka s otroky uprchnout, ale další neštěstí ho čekalo, když podlehl těžké horečce a jen tak tak přežil. Po návratu do Skotska v prosinci 1797, po dvou letech cestování, včetně zpáteční cesty přes Západní Indii, byl Park skutečně považován za mrtvého!relativně bez úhony!

Mungo Park s africkou ženou "v Segu, v Bambaru", ilustrace z knihy "An Appeal in Favor of that Class of Americans Called Africans", 1833.

Ani on se nevrátil s prázdnou a svou epickou cestu popsal v díle, které se rychle stalo dobovým bestsellerem. Jmenovalo se "Cesty po vnitřních oblastech Afriky" (1797) a kromě toho, že bylo deníkem jeho zážitků, přírody a divoké zvěře, s nimiž se setkal, komentovalo také rozdíly a podobnosti mezi Evropany a Afričany, a přestože si všímaloPark v předmluvě píše, že "jako dílo nemá nic jiného než pravdu. Je to prostý, nepřikrášlený příběh, bez jakýchkoli nároků, kromě toho, že tvrdí, že do jisté míry rozšiřuje okruh africké geografie." Dílo mělo divoký úspěch a upevnilo Parkovu pověst odborníka na africkou geografii.Západní Afriky a neohrožený průzkumník.

Mungo pak žil krátce relativně v klidu a v roce 1801 se oženil a v roce 1799 se přestěhoval do Peebles ve Skotských hranicích.Dva roky zde vykonával lékařskou praxi, ale jeho touha po cestování zůstala nezlomena a jeho srdce zůstalo v Africe.

V roce 1803 této touze podlehl, když ho vláda požádala o další výpravu do západní Afriky, a v roce 1805 se vrátil na kontinent, po kterém se mu tolik stýskalo. Vyplul zpět do Gambie, tentokrát rozhodnutý sledovat řeku až k jejímu konci na západním pobřeží. Plavbu však od samého počátku provázely nepříjemnosti.Když 19. srpna 1805 dorazili do Afriky a loď zachvátila úplavice, zůstalo naživu jen 11 Evropanů. To ho však neodradilo a na lodi vyrobené z převlečených kánoí se vydal s osmi zbývajícími společníky na cestu přes řeku.

Urazil více než 1000 mil a po celou dobu odrážel útoky agresivních domorodců i nenasytné divoké zvěře. V dopise vedoucímu koloniálního úřadu, který napsal cestou, napsal: "Vyplouvám na východ s pevným rozhodnutím objevit konec Nigeru, nebo při tom zahynout. I kdyby měli všichni Evropané, kteří jsou se mnou, zemřít, a i kdybych byl sám napůl mrtvý.mrtvý, přesto bych vytrval, a kdyby se mi nepodařilo dosáhnout cíle své cesty, zemřel bych alespoň na Nigeru."

Památník Mungo Park v Selkirku, Skotsko

Jak se ukázalo, Mungo Parkovi, objeviteli, dobrodruhovi, chirurgovi a Skotovi, se jeho přání splnilo. Jeho malou kánoi nakonec přepadli domorodci a on se v lednu 1806, ve věku pouhých 35 let, utopil v řece, kterou tolik miloval. Jeho ostatky prý byly pohřbeny na břehu řeky v Nigérii, ale zda je to skutečně pravda, zůstane nejspíš záhadou.je však nesporné, že Mungo Park skončil tak, jak by si přál, pohlcený řekou Niger v Africe, objevitel do posledního dechu.

Autor: Terry Stewart, spisovatelka na volné noze.