Původ tradiční námořnické písně Sea Shanty se ztratil v propadlišti dějin. Tato písnička pochází z dob starých obchodních plachetnic "tall" a její původ lze vysledovat přinejmenším od poloviny 14. století.

Šantán byl jednoduše řečeno pracovní písní, která zajišťovala, aby námořníci, kteří vykonávali těžké manuální práce, jako bylo šlapání kolem kapstanu nebo zvedání plachet k odjezdu, synchronizovali své individuální úsilí a efektivně plnili společný úkol, tj. aby každý námořník tlačil nebo tahal přesně ve stejnou dobu.

Klíčem k tomu, aby se to podařilo, bylo zpívat každou píseň nebo šantán v rytmu.

Častěji se stávalo, že písně zpíval sólový zpěvák, šantánový zpěvák, který vedl zpěv a posádka se přidávala ke sboru.

Přestože se tyto písně zpívají již několik set let, původ slova "šantán" je novější. Slovníky ho dohledaly až kolem roku 1869 a existuje řada variant jeho pravopisu, včetně chantey a chanty. O skutečném původu slova šantán se vedou diskuse, některé uvádějí francouzské slovo "chanter", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán", "šantán".zpívat", jiní navrhují anglický "chant", synonymum pro náboženské gregoriánské zpěvy.

Pokud se však podíváme na technické detaily těchto námořnických písní, zjistíme, že skutečně existují dvě hlavní varianty šantánů, známé jako Capstan Shanty a Pulling Shanty.

Podobně jako pochodové písně vojenských chlapců se i Capstan Shanty zpívala jako doprovod k práci pravidelného rytmického charakteru, jako bylo například šlapání kolem kapstanu za účelem zvednutí těžké železné kotvy. Bez zvláštních požadavků, kromě udržení pozornosti - a samozřejmě pobavení - námořníků, mohla být k tomuto účelu použita prakticky jakákoli balada, pokud byla přednesena v pravý čas."Sbohem a šáteček, dámy španělské" by mohl být jedním z nejznámějších příkladů.

Tažná neboli dlouhá vlečná šanta však vyžadovala něco specializovanějšího, co by doprovázelo křečovité a nepravidelné práce spojené se zvedáním ráhen nebo plachet. Při práci tohoto typu bylo kromě udržení pozornosti námořníků také nutné zajistit, aby všichni táhli společně přesně ve stejnou dobu, s dostatečnou mezerou mezi tím, aby se mohli znovu chopit plachet.Obvykle tento typ šantánu "výzva a odpověď" zahrnuje sólový šantán, který zpívá sloku, a námořníci se přidávají v refrénu. Jako příklad můžeme použít šantán "Boney";

Shantyman: Boney byl bojovník,

Posádka: Way, hey, ya!

Shantyman: Bojovník a teriér,

Posádka: Jean-François

V odpovědi na šantán se posádka sešla přesně na poslední slabice každého řádku.

Hlavní atrakcí obou šantánů však bezpochyby bylo vnášet smysl pro humor a ducha zábavy do těžkých manuálních prací, s nimiž se námořníci setkávali každý den na dlouhých námořních plavbách. Říká se, že mít na palubě dobrého šantánníka mělo cenu několika rukou navíc, a proto se tento cenný majetek často těšil zvláštním výsadám, jako jsou lehčí povinnosti a /...nebo možná ještě další dávku rumu.

S příchodem nových parníků však skončily časy plachetnic a potřeba surové pracovní síly. A tak na přelomu 19. a 20. století byly zvuky námořních šantánů slyšet jen zřídka a téměř upadly v zapomnění, ale díky několika významným osobnostem včetně Cecila Jamese Sharpa (1859-1924) nám zůstalo dědictví více než 200 těchto námořnických pracovních písní.

Sharp cestoval po pobřežních obchodních městech a rybářských vesnicích, vedl rozhovory se starými námořníky ve výslužbě a zaznamenával slova i hudbu těchto tradičních pracovních písní v řadě sbírek, včetně "English folk-chanteys : with pianoforte accompaniment, introduction and notes", poprvé vydané v roce 1914.

V novější době tyto písně každé léto oživují skupiny šantánových zpěváků, kteří vystupují v námořních přístavech (a hospodách) po celé zemi, aby zachovali a sdíleli s ostatními tuto důležitou součást našeho námořního dědictví.